Víte jaký je rozdíl mezi francouzskou seniorkou a českou seniorkou, když přijdou poprvé do kurzu kreslení? Francouzka prohlásí: Chci se to naučit, protože chci zkusit něco nového. Češka řekne: I když to trochu umím, určitě to zkazím, bude ostuda, stejně jsem už na to asi stará.

Tuto zkušenost má Jana Košková, která v Praze vede kurzy malování v ateliéru FineArtist. A snaží se trochu toho francouzského nadhledu přinést do života Čechů. Do jejích kurzů chodí lidé nejrůznějšího věku, od mladých mužů unavených z práce až po seniorky. „Některým dámám daly kurz jejich děti jako dárek, tento trend mi připadá sympatický,“ vypráví Jana Košková.

Její kurz je výjimečný tím, že studovala vysokou uměleckou školu ve Francii a její zkušenost s francouzským stylem života je znát. Často bere své pražské klienty ven, kreslí u řeky nebo třeba v botanické zahradě. „Ve Francii se malováním baví velké množství lidí. Téměř na každém rohu tam někdo něco kreslí. Lidé si třeba udělají piknik v přírodě, jedí, baví se a pak jdou malovat. Byla bych ráda, kdyby se tento styl života ujal i u nás. Nejde o to se předhánět, kdo maluje lépe nebo se strachovat, že něco zkazíme. Přesně naopak, hlavní je si vyzkoušet něco nového a seznámit se s lidmi, kteří mají podobné zájmy,“ vysvětluje.

Nejdřív barvy, potom víno

Mezi její klientky například patří skupinka dam, které jsou v penzi. Vždy si přijdou zakreslit a pak společně vyrazí na večeři nebo do kavárny. Kurz neberou jen jako příležitost se něco naučit, ale jako společenskou událost.

Malování je aktivita, která je právě pro lidi ve vyšším věku, ideální. „Lidé někdy říkají, že se celý život chtěli naučit kreslit. Cítí, že by jim to šlo, jenže neměli čas nebo příležitost. Nikdy není pozdě to zkusit, proč nezačít třeba v šedesáti?“ říká Jana Košková.

Podobnou zkušenost jako ona má například malíř Josef Odráška, který vede kurzy malování v Ostravě a v Krnově. Uznávaný umělec, který v Ostravě spoluzakládal Střední uměleckou školu, se rozhodl, že v penzi nebude zahálet a předává své zkušenosti seniorkám.

„Seniorky, já jim říkám moje holky, jsou perfektní klientky,“ popisuje. Učíme se jednotlivé techniky, dámy berou kurz velmi vážně a opravdu jim jde o to něco se naučit. Některé celý život toužily se naučit malovat, jiné si to prostě jen chtějí zkusit. Jejich díla jsou tak kvalitní, že si dokonce můžeme dovolit pořádat výstavy,“ podotýká.

Lepší než páté bačkory

Kurzy malíře Odrášky probíhají v charitním středisku Gabriel v obvodě Ostrava-Jih, podobné pořádá v Krnově v tamním Městském informačním a kulturním středisku.

Kurzy pro dospělé mají jedno společné. Nejde o to stát se umělcem, takže nikdo nemusí mít obavu, že by jeho pokusy o umělecký výtvor někoho rozesmály. Pro ty obzvláště nerozhodné je jistě dobrou zprávou, že například u Jany Koškové je první hodina v ateliéru zdarma. Prostě se můžeme jen tak přijít podívat, jak kurz probíhá a podle toho se rozhodnout, zda řekneme dětem: Hele, tentokrát mi nedávejte k narozeninám další knížky, bačkory a župan, ale kupte mi kurz malování. A kdo ví, třeba se jednou rodina bude prát o to, kdo dostane k Vánocům obraz od babičky.

Zájem, s jakým se nyní kurzy malování setkávají i v jiných městech, naznačuje, že by se možná francouzský styl malování v přírodě jednou mohl uchytit. Takže, teď už stačí jen na internetu zapátrat, kde všude ve vašem okolí nějaké malířské kurzy pro „velké dospěláky“ existují.