Dcera si odvezla do Prahy koťátko naší kočky Piginy. Dala mu jméno Triš podle jedné modelky. A rozmazlovala ji. Z koťátka vyrostla krásná kočičí modelka s mourovatou lesklou srstí, milovala své páníčky a k ostatním se chovala odtažitě.
Když se mladí přestěhovali ze Smíchova na Žižkov, kočka utrpěla šok. V nestřeženém okamžiku utekla a ztratila se někde ve sklepení velkého domu. Marně ji volali, hledali, plakali. Uplynuly čtyři týdny. Triš nikde.
"Bez kočky nebudeme," rozhodla dcera a odebrala se do útulku. Dcera je dobrák. Vždycky pomáhala nejslabším, bojovala proti nespravedlnosti, v tanečních chodila pro nejmenší chlapce, a tak si domů přinesla ubohou, hubenou, vystrašenou kočičku, která se bála i tikotu hodin a pohybovala se přikrčená k zemi. Dala jí jméno Mortyš. Bylo nám jí líto. Jenže večer za dveřmi bytu bylo slyšet tiché mňoukání. Triš se vrátila. Co teď? Hlava rodiny rozhodla. "Mortyš půjde k babičce. Má zahrádku a velký byt. Tak se i se i stalo.
Moje kočka Pigi ji přijala. Olízala jí ouško a udělala místo na mém klíně. Pigi se dívala na televizi, Mortýsek na mne. Byla na mně závislá. Když jsem odjela, stresovala se a čůrala do rohu místnosti. Byla to hrůza. A tak, když mne povolala dcera na pomoc, řekla jsem: "Mortýsek jede se mnou". Byla to chyba. Rozmazlená Triš jí ubližovala, bila ji a Mortyša ve stresu čůrala do rohu obýváku i tam. Po dvou dnech dcera rozhodla, že ji zavřeme na noc do koupelny.
"To v žádném případě. Zavřete si tam Trišku."
"Ta je tady doma, prohlásila dcera, půjde tam Mortyš."
"Nepůjde, to raději odjedeme domů." A už jsem sháněla přepravku.
"Teď na noc nikam nepojedeš!"
" Tome, pojď sem, babička se nám zbláznila."
Tom je hlava mapa. "Babi, můj kolega jede po půlnoci z práce do Hradce. Odvezu tě mezi zprávami k pumpě na jižní spojce a on tě tam nabere." Tak jsem se ocitla v 0.20 hod. s kočkou u krajnice na jižním obchvatu Prahy.
Zastavilo mi první auto, nějaká dodávka.
"Tak kam to bude, kočičko?"
"Na vás tady nečekám!"
Za moment přirazilo ke krajnici další auto.
"Vy jste dva? S vámi nejedu."
"Jeď, ňáká zmatená vykopávka," zaslechla jsem.
Uvědomila jsem si, že vlastně vůbec nevím, s kým mám jet. Volala jsem dceři a ptala se, jaké auto má ten pán, co mě poveze, že mi zastavují cizí auta. "Snad nestojíš u krajnice? Myslí si, že jsi prostitutka, proboha, jdi do restaurace, on tě tam vyzvedne. Je to pan Marek." Fajn, dík.
A už ke mně přijíždí auto, řidič otvírá okénko a ze mne vyjelo: "Jak se jmenujete?" "Krávo!" A odfrčel. Poodešla jsem k restauraci. Obloukem přijelo auto, pán se představil a já jsem šťastně dojela s Mortýskem domů.
Od té doby tvrdím, že lehké holky to nemají těžké, a že trucovat se nemá! A naše rodina? Ta se dokáže zvířatům i obětovat.
Pošlete odkaz na tento článek
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
„Tak copak si dáte?“ zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme…
Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných…
Asi jako každé dítě, i já jsem…
„Pane Pražáku, nemůžu založit fakturu, nejde mi tam číslo účtu a…
Adventní (neboli v minulém režimu předvánoční) čas pro…
„Paní Maruško, měla bych k vám obrovskou prosbu. Myslíte, že byste…
Mně jo. Jen v nich kupodivu nikdy nehrál hlavní roli manžel.…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %