Vzpomínka na moji babičku

Rodina

Vzpomínka na moji babičku

Datum: 17. 8. 2022

Diskuze: 30

FOTO: Z rodinného archivu Zdenky Jírové

Každý má či měl svou babičku. Někteří mají dvě, já však poznala jen jednu - maminku mé maminky. Tatínek už své rodiče ztratil dříve, než jsem se narodila.

Moje babička bydlela v malém městečku v chalupě. Na dvoře běhaly slepice s houfem kuřátek, v králíkárně bylo pár strakatých králíků a v zahradě kejhaly husy. Ty jsem směla vyhnat na pastvu a hlídat, aby nezašly do obilí jezeďáckých polí. Pomáhal mně při tom můj mladší bratranec, s kterým jsme prováděli řadu lumpáren.

S babičkou jsem chodila na trávu králíkům, sbíraly jsme suché větve na topení, v chalupě se topilo ve velkých kamnech i v létě, protože se na nich vařilo. Naučila jsem se vždy, když jsem se vracela z „lítaček“ v polích, přinést nějakou soušku domů. Také jsme s babičkou dělaly šišky pro krmení hus a zkusila jsem si pod babiččiným vedením husy šiškami i nakrmit. Malým kachňatům jsem chodila na mladé kopřivy a věděla jsem, že se musí předem spařit horkou vodou, aby kachňata nepálily, pak je jemně rozsekat sekáčkem a smíchat se šrotem.

Večer jsme si sedly na práh domu nebo do světnice a babička vyprávěla o svém mládí a jaké to bylo před téměř sto lety. Narodila se v roce 1877, což pro mne byl úplný dávnověk. Chodívala za mlada na procesí, uměla zpívat zbožné písně, ale také ty „kramářské“, které se daly koupit na poutích, jako například o Babinském nebo o nějakém strašném „mordu“ a řadu lidových písniček.

Jedli jsme prostě, ale chutně. Uměla dobrou polévku „ kudlasku“ – uvařila se směs kořenové zeleniny nadrobno nakrájené, rozkrájených brambor a malých „kudlásků“, což byly lžící vykrajované nočky těsta z mouky a vody. Omastilo se sádlem. Pro vylepšení se přidaly houby. Ty rostly kousek od chalupy. Babička na nás s bratrancem zavolala: "Děti, skočte mi pro pár hub do polívky!" a my je za chvíli donesli.

Na prázdniny u ní jsem se vždy moc těšila, v dopisech jsem ji hlavně pověřovala úkoly zjistit, kde je na poli hrášek, na nějž jsme chodili, a zda už zrají třešně, kterých tam bylo všude požehnaně. Její chalupa stála na konci ulice, v podhradí, sklípek jsme měli ve středověké únikové cestě pod hradbami. Dole tekla říčka a na ní klapaly hned dva mlýny. Za řekou se nacházel žulový lom, kde se ještě v 50. letech lámal kámen. Před odstřelem vždy zatroubili na trubku takovou zvláštní fanfáru, po odstřelu to zase odtroubili. Ze žulových kamenů byly postaveny snad všechny chalupy v městečku. Bylo to romantické prostředí.

Babička vychovala pět dětí, ale jen moje maminka jí zůstala. Nejstarší syn jí padl v 1.světové válce, ostatní zemřeli na nemoci. Měla těžký život, ale byla velmi statečná a hlavně pracovitá.

Škoda, že zemřela pro mne příliš brzy, bylo mně dvanáct, jí osmdesát. Často na ni vzpomínám. Po letech jsem její chalupu zdědila a dala jí zase krásný kabát. Moje děti si tam užívaly dětství stejně jako kdysi já. Babiččin hrob udržuji a při toulkách krajem si ji vybavuji ve vzpomínkách.

Chalupu už bohužel nemám, stáří a zdravotní stav mně už nedovolují se o ni starat. Jezdím se na ni alespoň dívat vždy, když jedu obstarávat babiččin hrob, kde už spí i moji rodiče a kam uloží moje děti jednou i mne. Hřbitůvek je tam krásný, budu v dobré společnosti.

| babička | Můj příběh | vzpomínky

Autor: Zdenka Jírová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

30 komentářů

Lucie Veselá 28.11.2023 20:58

Nádhera. Prožila jsem cosi vzdáleně podobně, prostě milovanou babičku, milovanou tetu, dotek s jejich časem a pocit totálního štěstí když jsem byla s nimi. Vracím se k těm zážitkům v mysli často a znamenaly tyhle dvě ženy pro mne mnoho. Připomíná mi to, že život má smysl, pokud se zapíšeme takovouto měrou do duše někoho. Nemusí to být naše dítě. Nemusí to být vnouče. Můžte to být náhodné setkání, nezapomenutelná služba důvěry, sdílení, děkuji za krásný příběh, který nás drží nad vodou :(

Taťana Veselá 20.6.2023 09:04

Paní Zdenko, moc hezky se mi váš článek četl, hltala jsem ho jedním dechem, až mám i husí kůži. Zavedla jste mě do krásné doby. Já jsem babičky ani dědečky vlastně nezažila, tak jsem si moc ráda přečetla, jaké to může být, mít hodnou babičku a krásné dětství plné vzpomínek na ni. Děkuji ❤

František Matoušek 18.8.2022 16:24

Hezké vzpomínání na babičku a vaše dětství. Škoda, že čas nejde zastavit či dokonce alespoň na chvilku vrátit.

Eva Mužíková 18.8.2022 15:08

Krásné zavzpomínání Zdeni.

Eva Kopecká 18.8.2022 02:30

Pohladily mě staré časy... některé věty a výrazy mi mnohé obnovily. Kéž by na mě moje vnouče taky tak pěkně vzpomínalo, i když ten obsah se bude lišit o nevyhnutelný časový posun.

Jana Jurečková 17.8.2022 19:35

Zdeni, děkuji za vzpomínání. Já měla 2 babičky a vždycky se těšila na prázdniny, to byly nejhezčí dny, lepší než někde na táboře...

Jarmila Komberec Jakubcová 17.8.2022 16:16

Velmi hezky napsáno.

Marta Novotná 17.8.2022 14:56

Krásná vzpomínka.

Dana Puchalská 17.8.2022 14:54

Děkuju,za krásný článek z archivu.

Soňa Prachfeldová 17.8.2022 14:41

Tenkrát byl život těžší, připadá mi, že jsme se jako děti radovaly více a babičky se nám mohly také více věnovat. Ta láska prarodičů nás pak provází celý život. Krásné vzpomínání Zdenko.

Vzpomínka na moji babičku

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

O portále i60

Všeobecné podmínky

Ochrana osobních údajů

Partneři

Vážíme si vašeho soukromí

Nezbytné/funkční

Analytické

Marketingové