Vtipnější vyhrává: Za život děkuji paní učitelkám

Datum: 20. 9. 2015

Vtipnější vyhrává: Za život
děkuji paní učitelkám

Je to dávno, když byly zimy ještě mrazivé. Kachny žijí v hejnu... to si, děti, pamatujte, ale já jsem seděla sama schoulená u výpustě jezera a nechala se klidně chytit. Byla jsem slaboučká, lehoučká jako pírko.

Je hladová, usoudily jsme s kolegyní a nesly kačenu domů. Uvařila jsem dvě vejce, namočila ovesné vločky, nastrouhala mrkev, rozšťouchala brambory, přidala housku a kolegyně kačenku zatím konejšila: Neboj malá, my tě vykrmíme, chudáčku hubený, něco by tě tam sežralo, viď?

Míchanice byla hotova, a tak jsme na kuchynské lince přistrčily kačenu k misce s dlabancem. To jste neviděli! Pustila se do toho s takovým fofrem, směs nadhazovala, dělala pohyby, jako když had souká do sebe krysu, třásla hlavičkou a směs lítala na všechny strany. Po chvíli byla kuchyň celá zaplácaná, my měly svetry samé vejce, ve vlasech míchanici.

Kachna jako divá zobala, ale nic nepolykala. Otevřely jsme jí zobák a zkoumaly vnitřek. Kolegyně s aprobací přírodovědy neshledala žádnou vadu, zato uklouzla po směsi na podlaze a narazila si loket. Druhý pokus. To samé, jen kuchyň už nebyla k poznání a já jsem přes zaplácané brýle škvírkou viděla záclonu, přilepenou pěkným kusem míchanice na okně.

V tom přišel domů syn, asi 16ti letý, uklouzl hned u dveří, zbystřil zrak a povídá: "To je vodní pták, ten to musí žrát z vody... vy dvě učitelky...", a při odchodu ještě pravil: "A modlete se, aby neměla ptačí nemoc..."

Misku jsme znovu naplnily a daly do lavoru s vodou. Nažrala se. Úklid kuchyně nám dal zabrat, svetry jsme vypraly a sušily na radiátorech, aby nezasmrádly. Kačenku jsme měli na terase víc než měsíc a spotřeba vajec, brambor, zeleniny i šunky v naší domácnosti stoupla. Spala v psí boudě a na zahrádce jsme prosekávali led v jezírku, aby byla na vodě.

"Přežila jsem, děti. Jó v Evropě je blaze, tam se o vás vždycky postarají. Těžko se se mnou paní učitelky loučily, když mne ty dobré duše donesly k Labi do hejna. A doma pak rozpačitě hleděli na terasu, kde pro moje hovínka nebylo kam šlápnout.

Redakční P.S.: Vážení přátelé, tímto příspěvkem končí naše soutěž Vtipnější vyhrává, výsledky přineseme večer.

| Můj příběh | Vtipnější vyhrává

Autor: Lidmila Nejedlá

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

11 komentářů

Eva Mužíková 23.9.2015 12:46

Lidmilo, jelikož jsem srdcem i duší zemědělec, Tvůj příběh jsem si vychutnala. Doslova jsem měla tu kačenku s klepajícím zobáčkem před očima, dobře jsi to vylíčila. To se nadá vymyslet, to se musí zažít... díky, pobavila jsi mne...

Hana Rypáčková 20.9.2015 21:48

Jsi obětavá.A popsalas to vesele, spíš ti bylo někdy do pláče ne?Já taky chovala zajíčka, co mi děti donesly-málem jsem se zabila, když jsem se mu vyhýbala...Byl z toho monokl.Skončil v Zoo Hluboká.Byl rozmazlený.

Alena Vávrová 20.9.2015 21:19

Lidunko, myslím, že tvůj kachní příběh byl velmi pěknou tečkou za soutěží. Také jsem se pobavila!

Jana Šenbergerová 20.9.2015 20:17

Dostala jsem se k tomu až teď a moc mě tvůj příběh, Lidmilo, pobavil. Navíc mi připomněl, jak jsme v paneláku odchovali dva zajíce.

Zuzana Pivcová 20.9.2015 19:48

Abych řekla pravdu, asi bych taky krmila kachnu "nasucho" a divila se, proč jí to nejde. Nejvíc mě pobavil tehdejší výrok Tvého syna! Ale pobavilo mě celé vyprávění, včetně změny vypravěčky.