Předkládám vám tip na výlet na místo, které není tak notoricky známé. A moje pozvánka může začít třeba takto:

Bylo, nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami se v roce 1820 narodil chudým rodičům chlapec, kterému dali jméno Václav. Hoch byl šikovný, nadaný, vyřezával dobře a rád ze dřeva. Rodiče ho však dali vyučit truhlářem. Nicméně kolem roku 1840 se dostal na zámek Liběchov a pracoval zde jako kuchař. Ve volných chvílích se vytrácel do okolních lesů, plných různých skalních útvarů. Můžeme se jenom dohadovat, jak ho napadlo, že by mu měkký a tvárný pískovec mohl posloužit jako základ pro různé výjevy a že by se dokonce mohl proměnit na sochy. A jestlipak víte, co má společného malá nenápadná ves Želízy poblíž Mělníka a světově známý Mt. Rushmor v Jižní Dakotě? Jsou to do skály vytesané obří hlavy v nadživotní velikosti. S tím, že ty "naše" české jsou o téměř 100 let starší. V Americe mají pomník čtyř amerických prezidentů, my máme čertovy hlavy.

Čertovy hlavy jsou nejznámějším dílem Václava Levého, který později studoval v zahraničí a stal se zakladatelem moderního českého sochařství a učitelem Josefa Myslbeka.

Dva skalní útvary vysoké asi 9 m na vršku nad vsí Želízy nedaleko od Liběchova "přesochal" na dvě obří hlavy a ty dlouhá léta shlížely do údolí a naháněly prý hrůzu. Později byl vrch zalesněn, takže zmizely z dohledu. Nyní však je vrch zase holý a můžete si vyzkoušet už od silnice, jestli strach nahánějící pohled vydržíte a vystoupáte až k nim.

To však není jediné dílo Václava Levého, v okolních lesích najdete skalních skulptur povícero. Jen asi 500 m od čertových hlav je umělá jeskyně Klácelka, kde vytesal reliéfy zvířat, zpodobňující lidské slabosti. V prostoru před jeskyní zvaném Blaník pak je Jan Žižka, Prokop Holý, legendární vůdce vojska Blanických rytířů Zdeněk Zásmucký a trpaslíci kovající zbraně blanickým rytířům. Od vytvoření tohoto díla v roce 1845 pískovec dost ohlodal zub času. Ale bohužel, hlavní zásluhu na tom, že některé útvary jsou poškozené i dost nejasné, má lidský faktor a pro mě nepochopitelná touha podepsat se všude, kam přijdu. V jeskyni se pravděpodobně rozdělával oheň a stěny jsou začouzené.

Procházku od Liběchova do Želíz si můžeme prodloužit do Tupadel.

Tam mě zaujala věž na vršku Slavín a hned jsem si tam vystoupala, tušíc rozhlednu. Hluboce jsem se však mýlila, protože tam dnes sídlí budhistické centrum a od brány se na mě dívaly jen kamery.

Asi dva kilometry odtud procházkou po lesní pěšině narazíme na další výtvory Václava Levého. 9 metrů dlouhého hada, přeťatého nad ním se vznášející sekerou, bohužel opět dost poškozeného. A další výjevy - harfenici, hlavy, vyzdobenou jeskyňku.

A když budete mít chuť, půjdete ještě kousek dál lesem směrem ke Štětí a narazíte na přírodní zajímavost, skálu Sedm chlebů a Mordloch - loupežnickou jeskyni, kde se dá i přespat na dřevěných pryčnách. Nezapomeňte si vzít buřtíky, protože tady je příležitost si je opéct. A když s sebou vezmete děti a příslušně se připravíte, tak možná najdou i zakopaný loupežnický poklad, jako se to stalo nám.

Měla bych se vrátit tam, kde putování začalo, tedy k liběchovskému zámku, kde léta sídlilo Muzeum asijských kultur jako sekce Náprstkova muzea. Bohužel dnes není přístupný a pohled na něj je stále jen němou a smutnou připomínkou katastrofální povodně z roku 2002.