Tak jsem zase doma v Praze, přátelé! Hlásím příjezd z teplých krajin! Přiznám se, že mi již Praha chyběla a vy také, moji milí. Předpokládám, že se uvidíme na některých akcích od i60. To bude prima!

Když jsem se během hodinového letu ze Splitu zase octnula nad naší zemičkou, srdce mi zaplesalo. Moře a hory se přeměnily v mělká údolí, lesy, pole a políčka. Z okna letadla vidím, jak se naše útulné, české vesničky krčí dole pod námi, na zemi. Jsou propojeny silničkami a stužkami třpytících se řek. Koukám, jestli neuvidím někde v mechu  schovanou nějakou houbičku! Tu nevidím, ale vidím Hradčany, Vltavu, Strahov, Dejvice, přistávací dráhu. A již jsme na zemi. Přistáváme jako do peřinky. Tak zase doma! Hurá!

Zatím se těším na všechno. Na češtinu, rodinu, vnoučátka, přátele, kulturu, sbírání hub a také na nakupování a na pořádné knedlo, vepřo, zelo! Rozlehlé vodní plochy nemusím na nějaký čas zase vidět. Přátelé, ptali jste se mne na olivy. Mám jednu smutnou zprávu. Letos u nás na ostrově Hvar nebudou olivy, nebude olivový olej. Na stromech není ani jedna maslinka vzhledem k mimořádně horkému a suchému počasí během léta. Škoda.

Ale doma je doma! Vnoučata skákají, jako by jim přiletěl Ježíšek! Ano, již se na vás moc těším, zlatíčka... Ve schránce jsem našla asi sto dopisů. Někam se mi zatoulal klíček od schránky, a tak vytahuji korespondenci drátěným ramínkem na šaty.

K mému milému překvapení mám ledničku naplněnou dobrůtkami, včetně mého oblíbeného šampaňského. Rodinka se postarala. Kufry tedy nechávám postavené v předsíni a natahuji se s potěšením na oblíbenou lenošku. To cestování letadlem je přeci jenom pohodička! V návalu euforie z návratu domů jsem si bouchla sama šampíčko, což často nedělám a dovoluji si připít, vám, moji přátelé, na zdraví!

To si budu odpočívat! Naplánovala jsem si po návratu do "civilizace" nezbytné akce jako kadeřníka, kosmetiku, doktory, cvičení, kino, divadlo, výstavy, koncerty a rozepsala vše hezky  do kalendáře.

Co to slyším? Aha, zvoní mobil.

Mami, prosím tě, moc se omlouváme, ale zítra potřebujeme vyjímečně odpolední hlídání našich dětí. Vlastně jen rozvoz dvou dětí po škole a školce na jejich sportovní aktivity. Sáru na gymnastiku a Dan na tenis. Pozemní hokej, piáno a koně mají jindy. Máš čas? Můžeš? Klíče máš u sebe, viď? Vysvětlím ti, jak to bude. Neboj, nic světoborného!  Ve 12.30 si u nás doma vyzvedneš dva batůžky a tenisovou raketu. Prosím, kup po cestě někde dvě litovky neperlivé vody. Děti budou mít na cvičení žízeň.

Ve 13 hodin vyzvedneš Sáru ze školky, ať je, prosím, vyčůraná. Ve 13.30 jí začíná gymnastika, tam ji jen odvedeš, převlékneš, nezapomeň na tenisky a vlásky svázat do culíku. Do patnácti minut, nejpozději ve 13.45 pak vyzvedneš Dana z družiny. Bude mít školní tašku a navíc sáček z tělocviku. Prosím, zkontroluj, zda má v tašce žákovskou, penál a na sobě svojí bundu.Posledně přišel v cizí. Někdy mívá v tašce i rozmačkanou svačinu, tak tu vyhoď, nebo sněz, jak budeš chtít. Odvedeš ho, prosím, na tenis, začíná ve 14 hod. Víš kde je tenisová hala?

Ve 14.30 se vrátíš zpět vyzvednout Sáru z gymnastiky. Do gymnastické haly. Víš kde je gymnastická hala?  Pak společně se Sárou půjdete nahoru do kopce k tenisové hale a vyzvednete v 15 hodin Dana z tenisu.Bude zpocený. Prosím, ať nenachladne. Sprchovat se nemusí. A následně všichni tři půjdete hezky domů. Všeho všudy ti to zabere, mami,  i s cestou takové tři hodinky. Děkuji moc, mami, pusa, spěchám, nezlob se...

A já vás, moji milí, zvu na tento přespolní běh či spíše maraton. Prosím, buďte mi oporou až do konce. Vydržte! Však to mnozí znáte, úděl hlídajících prarodičů..:))

Pokračování příště