Paní, která takzvaně nezbabičkovatěla a nemyslí na děti a vnoučata víc než na sebe. V jejích šatech se nyní představí naše zralé modelky z projektu i60 Senior Fashion ve Zlínském klubu 204 v úterý 20. října od 16.00 hodin.

V čem je vymýšlení a ladění oblečení pro zralé ženy odlišné od vymýšlení módy pro mladé?

Tvořím pro ženy akční, v podstatě bez omezení věkem. Podstatné je, že jsme stejně naladěny. Otázka vždy spočívá v tom, na co se člověk cítí. Všechny chceme mít modely, ve kterých se líbíme, ale hlavně samy dobře cítíme. Mám radost z toho, že můj styl módy se líbí ženám, které se rády odlišují. Myslím, že to jsou právě ženy, které s grácií umí nosit vše od mládí až do pozdějšího věku.

Jak jste se k práci módní návrhářky dostala?

Už v dětství se u mě projevovala touha odlišovat se. Ve dvanácti letech jsem o prázdninách ušila ručně šaty pro sebe a sestru. Byly z maminčina hedvábí. Maminka mě vůbec nepochválila, protože v té době, ale vlastně i teď, je originální hedvábí dost drahé. Potom jsem tvořila batikované šály a maminka je nosí dodnes. Často na ty příhody vzpomínáme a smějeme se. V roce 1993 jsem založila značku ZB a snažím se dělat originální modely postavené na nadčasovosti a kvalitních materiálech. Zákaznice mi doteď ukazují mé modely, které si koupily před lety a prý s nimi takzvaně rostou. Zkrátka, pořád je nosí.

V čem podle vás zralé ženy při výběru oblečení často dělají chyby?

Tady dlouhá léta panoval názor, že žena, která je postavy takzvané Venuše, to znamená útlý vrch a širší boky, musí mít vše delší a boky skrývat například delším sakem. Já zastávám názor, že vhodnější je takzvané vrstvení. Snad už jsem tedy mnoho žen vyvedla z omylu. Nejlepší řešení v takových případech totiž je kratší kabátek, pod ním delší top a kalhoty, popřípadě mírně rozšířená delší sukně.

Co vás napadá, když se rozhlédnete po ulici a začnete si všímat, jak vypadají Češky vyššího věku?

Bohužel, vše je otázka peněz. Mnohé ženy více dávají dětem, vnoučatům a méně myslí na sebe. Často vidím oblečení nejméně dvacet let staré, i když pořád nositelné. Stejně tak denně potkávám ženy vyššího věku, které vypadají úžasně. Jsou krásně namalované, voňavé, vyjdou si s kamarádkami na kafíčko. Znám také ženy, které se u mě oblékaly, když byly v takzvaně produktivním věku a teď se zastavují a říkají, že se už chodí jen kochat. Můj obchůdek totiž není jen o tom, že se do něj má přijít a nakoupit. Jsem ráda, že si sem dámy chodí povídat, setkávat se.  Stává se, že se s klientkami domlouváme, že přinesou šaty a pak je přetváříme, aby byly in, aby se v nich dál dalo chodit. Pro mě je nejpodstatnější, že se ke mně holky vracejí.
 
Co si vlastně starší dámy nejčastěji přejí? Co preferují?

Skoro každý den v mém butiku slyším, že mají málo příležitostí si módu užít. Že takzvaně babičkují. Že nemají kam jít, myslím teď příležitosti, na které by se mohly vyparádit. Proto tvořím kabátky, bundičky, sportovně-elegantní oblečení nositelné na různé aktivity, ale nejen na hry s vnoučaty. Zájem je třeba o strečové kalhoty v pase do gumy. Říkáme jim pyžamo, protože se v nich i tak cítíme. Jsou v různých velikostech, barvách. 

Kdo jsou vaše klientky?

Ženy, které vědí, co chtějí. Lékařky, úřednice, právničky, manažerky, ženy, které už jsou v penzi. Musím zmínit Věru Martinovou, první dámu country, moji dlouholetou kamarádku, pro kterou připravuji modely nejen na vystoupení. Mám ráda ženy, které přijdou, podívají se, vyzkoušejí a pak se nebojí pustit do procesu tvoření. Prohlížíme látky, šijeme, aranžujeme. Výsledkem je většinou kompromis, dohoda a právě to mě baví.

Je podle vás vkus vrozený nebo se dá naučit?

Pojem vkus je neuchytitelný. Myslím, že v každé z nás něco takového je. Že každá podvědomě ví, v čem se cítí a v čem ne.

Dá se říct, jak by měl vypadat ideální šatník zralé ženy?

Chce se mi říct: Vyhoďte všechno, v čem už asi rok zpátky nechodíte. Z jakýchkoli důvodů. Moje maminka čas od času volá: Zdeni, přijeď, potřebuju uklidit skříně. Tak vždycky začínáme. A končíme. Výsledkem je, že vezu domů věci takzvaně na přešití. Záměrně je nepřešiju a ony jí nechybí. Nechte si jen to, v čem se cítíte dobře. Zapomeňte na to, že něco necháte přešít nebo že nedej bože do některých kousků zhubnete. Moje heslo je: Cítím se skvěle ve svém těle, aneb vypadám skvěle. Moje osobní zkušenost: Mám asi troje padnoucí kalhoty, tři sukně, dvoje pouzdrové šaty, několik triček a tunik, svetrové bolerka. Vše kombinuji se šálami a bižuterií. Pak dva zimní kabáty a dvě kožené bundičky. Ale mám také deset let starý kožich, který jen oprašuji, aby ho nenapadli moli, protože se s ním nedovedou rozloučit.
 
Je pravda, že si na přehlídky často vybíráte jako modelky své zákaznice, tedy běžné ženy, ne jenom profesionální modelky?
Už asi před deseti lety jsem se tak rozhodla. Dělala jsem tehdy asi deset přehlídek ročně, šila na ně mini velikosti a holky v tom vůbec nevypadaly dobře. Majitelé agentur přesto nechápali, že chci normální modelky, ne vyhublá děvčata. Asi jsem v tomto směru průkopnice. Ale když tvořím módu, už dopředu si představuji pro koho, konkrétní ženu, konkrétní příležitost, kam si oblečení vezme.

Co říkáte na dámy, které se přihlásily do projektu i60 Senior Fashion a teď předvádějí módu? Je touha být modelkou v šedesáti a výše něco přirozeného? Je to odvaha nebo tak trochu pošetilost?

Vždyť to naplňuje vaše heslo, že svět není jen pro mladý. Nastal čas, kdy česká žena konečně ví, co chce, co si přeje. Že život není jen vaření a starání se o rodinu. Život je o tom, že je třeba plnit si své sny. A já se snažím, aby se jim prostřednictvím mé módy naplnily.

Zdeňka Balajková
Pyšní se titulem Podnikatelka roku Zlínského kraje. Ve Zlíně žije a tvoří. Původně to vypadalo, že bude učitelkou v mateřské školce, ale její zájem o módu i šikovnost zvítězily a rozjela módní ateliér pod vlastní značkou ZB. Její modely se dají prohlédnout a zakoupit v různých buticích. Více o ní na www.zdenkabalajkova.cz.