Stalo se to někdy před rokem, začátkem listopadu. Protože je maminka velmi pečlivá a vše má svém místě, tak lavičku, která stávala na zahradě, se snažila přesunout o dva metry pod stříšku. No a luplo ji v zádech. Až druhý den došla sama k lékaři, který ji napsal uklidňující tabletky. Ty nepomáhaly, tak skoro po týdnu ji bratr zavezl opět k lékaři, a ten ji nechal udělat rengen a přijela si pro ni rovnou na středisko sanitka.

Maminka nikdy v životě nejela houkající sanitkou s nafukujícím se polštářem vležmo, měla z toho předčasné Vánoce. Jak již mnozí víte, na začátku tohoto roku měla devadesát a psala jsem o ní článek. Na svůj věk, i když je pomalejší, je už to takový věchýtek, ale je to moje zlatá maminka.

Pamětˇmá dobou a stará se sama o sebe. Přes týden si chodí přes parčík, asi 50 metrů do školní vyvařovny. Na víkend si uvaří na dva dny. O chod její domácnosti se stará sama, má tam čisťučko a jak má narovnané věci ve skříni, to byste mnozí koukali. Tak to ani já nemám. Sama si zkrátí kalhoty či zvládne nějakou menší opravu. Chodí každou středu s cvičenkami, kde je nejstarší, cvičit, ve čtvrtek zase do penzionu za děvčaty nebo i v týdnu některá přijde za ní. Jedenkrát za měsíc jezdí autobusem na tanečky s důchodkyněmi. Nebarví si vlasy, jen dbá na to, abych ji vlasy natočila nebo její vnučka, která je kadeřnice, sestříhala.

Ale vracím se k hlavnímu tématu. Maminku dovezla sanitka do nemocnice, kde maminka chtěla jít po svých, že prý není žádný mrzák. Brácha jel svým autem, do sanitky jej nevzali. Promluvil s lékařem, ten řekl, že má posunutý nějaký obratel či plotničku, ale na operaci v jejím věku to není. A že si ji tam nechají. Maminka nesouhlasila, tak doktor řekl, pokud bude vše dodržovat, tak může jet domů, opět toutéž sanitkou. Dostala spousty nového užívání, nesměla sedět, pouze chodit pomalu a ležet. Kdyby nesměla chodit, tak by se asi zbláznila. Ona pořád někde chodí, zastihnout ji doma, to je zázrak. Tak dny ubíhaly, když mi volá synovec, který bydlí přes zahradu, ať babičce domluvím, že leze oknem, že se nemá namáhat a celou situaci mi vylíčil. Sedla jsem na kolo, mám to tak více jak půl kilometru a říkám mamce: "Mami, volali mě policajti, že někdo k Tobě lezl oknem, tak jak to tedy bylo?"

Maminka zůstala jak opařená, provinile na mě mrkla a řekla mi: "Já jsem se zamkla zevnitř." Má na klice kouli a jak chtěla jít ven, tak odemykala a zamykala, až z toho byla zmatená, že se zámek zasekl. Ale ne že by zavolala telefonem, ale napadlo ji vylézt z okna. A ještě mi říká: "Víš, já Ti to ukážu, jak jsem lezla." Zvolala jsem: "Mami, jenom to ne!" Má před oknem otáčivou židličku, tak na tu si před tím vylezla, uklidila květiny v květináčích, sesunula se na venkovní parapet. A protože v tom rohu, kde je okno, mívá starý botník, kde má bačkory na ven, kolíčky na prádlo a jiné drobnosti,tak musela víc jak půl metru být ve vzduchu, než si stoupla na botník vpravo a z něho slezla.

Já měla už osypky, když mi to volal synovec, co se mohlo stát. Že mohla taky skončit na vozíku. A to po dvaceti dnech mi říká: "A že se neohneš jako já dlaněmi dolů, ale nesmíš se ohnout v kolenech."Jen říkám: "Mami víš, že se nenáš namáhat a do tělocviku tak brzy nepůjdeš." No a na to si zlomila po dvou měsících ruku.

Je ta má maminka nezmar, nikoho nechce s něčím obtěžovat a vše si udělá sama, pokud to zvládne.Udržuje si svou zahrádku, na tu je teda pyšná a každému, kdo přijde, kytičkami se chlubí. Ráda obháčkovává vajíčka, která si dopředu nabarví latexem a na Velikonoce rozdává, v zimě zase na  šiškách barví špičky bílou barvou a věnuje tyto dárečky známým a svým kamarádkám.

Tak jako každá dcera, nedám na svoji maminku dopustit, je ve svém věku milá, ochotná pro každého něco udělat, potěšit i maličkostí a je to úžasná bytost. To je moje zlatá maminka. Jen,ať mi tady vydrží ještě do sta let.

A abyste se někteří nedivili, že má tak škaredé závěsy, tak je focena při svých devadesátinách v hospodě.