Že jsem se narodil v posledním roce válečném či těsně poválečném se dalo vyčíst z mého profilu. Tak ještě snad místo, kde jse se narodil. Místo, kde se říká DOMA, ač již téměř půl století tam nebydlím. Je to Jablonec nad Nisou, či spíš jeho dnešní součást, bývalý městys Mšeno nad Nisou. Píše se nad Nisou a to za námi v lukách tekl takový potok a ona to Nisa byla. Vlastně jedna z Nis, neboť jich více je a později v jednu větší se stékají, přesto dlouho jako potok vypadá ta řeka.
Dodnes se rád jezdím podívat Domů, i když původní Mšeno zmizelo a stojí tam sídliště. I místo mého rodného domku stojí panelák. Ulice mají jiný směr, jiná jména, a tak se pokaždé postavím za naši školu a říkám si: tak tady asi někde byl náš dům, tady jsme si hrávali. Pár domků zůstalo, tak zabloudím do míst, které nejsou sice tak spjaté s dětskými vzpomínkami, ale ke starému Mšenu patří.
Do školy to bývalo přes ulici a plot, jenže pan školník byl dle našich tehdejších názorů kruťas, a tak jsem musel pečlivě obcházet školní zahradu a vcházet hlavním vchodem. Škola stojí dodnes mezi paneláky, ač v provozu dávno není. Postavili novou, větší. V naší staré škole bývali i esenbáci i Vietnamci a další nedůstojné využití. A jelikož při návštěvách Jablonce jsem potkával čím dál méně mých spolužáků, neboť sídliště vše rozprášilo, pokusil jsem se s kamarádkou dát dohromady školní sraz. Poprvé po 25 letech.
Jelikož Boženka bydlela dále ve Mšeně a její muž byl další spolužák Jarda a podařilo se mi ukecat ještě dceru bývalého pana školníka, byl sraz na světě. Samozřejmě bez mého velkého přičinění a za velké snahy Boženky (měla výhodu, dělala vedoucí na místní poště a hodně lidí znala) jsem potkal některé kamarády skutečně téměř po 25 letech. Někteří byli ti z dětství a mohl jsem Jirkovi říci hned mezi dveřmi ČAU Prádelno, ač jinak se Praisler jmenoval. U mnohých však bylo nutné opětné představování. A to si některé holky klidně řekly jejich nové jméno.
I pány učitele jsme tam měli. Bylo nám děsně dobře, a tak další srazy následovaly a tradice se zachovala do dneška. Jsem rád. Z toho starého Mšena skutečně mnoho nezůstalo. Ale to nejhlavnější žije dál - přátelství. A abych nezapomněl. Před hasičárnou stával starý dub o velkém průměru. Několik nás ho muselo objímat. Dnes po hasičárně ani šajnu, dub však stojí dál.
Nějak jsem se moc rozkecal a proto končím. Boženko, je na tobě, jestli někdy budeš chtít pokračování povídání z života mého. Přeji Ti nádherné dny, plné krásných vzpomínek a tajných přání.
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Zuzana Zajícová
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
