Jak jsem se stal stařešinou početné multi-level-family
Když mi ve věku 31 let kolegyně v zaměstnání vyčítaly, že jsem podivín a mrzout, že dosud nejsem ženatý a nemám děti, že jenom čumím do mikroskopu, ničím tisíce zkušebních tělísek a zkoumám záhady náhlých křehkých lomů houževnatých plastů, a že jednou skončím jako nevrlý osamělý dědek někde ve starobinci, netušil jsem, že po 46 létech bude situace zcela jiná. Teď jsem se již při setkání pamětníků mohl svým kolegyním (vesměs již vdovám po mých kamarádech vrstevnících) pochlubit, jak jsem je všechny předhonil.
Když jsem se tehdy do roka konečně oženil a přestěhoval se s manželkou k jejím starým rodičům do rodinného domku v Karlštejně, (aby v chátrající usedlosti nezůstávali sami), dočasně se nám také nedařilo zplodit děti a založit skutečnou rodinu. A já jsem zatím prožíval po „převelení“ do malé zanedbané fabriky v okresním městě různé ústrky a šikanu veřejnosti neznámého osamělého disidenta a místo vědecké práce jsem se mohl věnovat svým necenzurovatelným vynálezům a zvelebování usedlosti Dceru se mi podařilo zplodit až ve věku 44 a syna v 46 letech.
Ani mé děti se do zakládání rodin příliš nehrnuly. Prvního vnoučka jsem se dožil až ve věku 66 let a o nějaké početnější rodině jsem již přestal uvažovat. Synovi jsem také vyčítal, že na rozdíl ode mne je ještě ve věku 33 let svobodný a bezdětný. Jeho vnoučka jsem se dožil až ve věku 74 let.
Zásadní průlom v rodině provedla má dcera, která se po deseti letech rozvedla se svým stále se zadlužujícím „podnikatelem tlučhubou“ a našla si nového solidního partnera. Ten ovšem do rodiny přivedl další čtyři již dospělé děti a dvě vnoučata. (Na rozdíl ode mne on začal plodit děti již jako nerozumný dvacetiletý studentík, a tak teď jsme v rodině dva dědkové - starý dědek 77, mladý dědek 47).
Když dcera ve věku 42 let znovu porodila, máme teď v domě tři vnuky a jednu vnučku (a další synovo vnouče je na cestě) a počet současných obyvatel usedlosti vzrostl na 10 a k Vánocům to bude 11. Naše malá vnučka Kamilka je teď v pozici tety o 10 a 14 měsíců mladší, než její dvě již pokrevní neteře. A jelikož se i nevlastní vnučky dále činí, v červnu očekáváme narození dalších dvou pravnuček. Když se teď občas všichni sejdeme v Karlštejně (včetně pěti dětí mých tří neteří), vypadá to v naší zahradě jako kombinace jeslí, mateřské a základní školy.
Nyní se jako „vetchý dědoušek“ (77) mohu intenzivně věnovat sportovní skautské výchově vnoučků a blíže chápat, jak naši bibličtí předkové vnímali pojem štěstí na této planetě. „Žil pak Job 300 let, měl deset synů a sedm dcer a viděl své syny a syny svých synů až do čtvrtého kolena.“
Nově etablovaná rodinnka s malou Kamilkou při vítání občánků na Karlštejně
Pošlete odkaz na tento článek
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %