Přísná, odvážná a připravená pomoci. Tak si Olgu Havlovou, manželku prvního českého prezidenta, pamatují přátelé a známí. Vystřídala řadu profesí i životních rolí, a ve všech obstála se ctí a grácií. Chudé děvče z předměstí, skladnice a uvaděčka v divadle, aktivistka disentu a první dáma republiky za všech okolností odmítala malost a neupřímnost. Od jejího úmrtí uplyne ve středu 20 let.

Její osobnost nedávno připomněl celovečerní dokument Miroslava Janka. Představil ji podobně neokázale, jako byla sama – jako kamarádku, která nezkazila žádnou legraci, vášnivou hráčku karet, houbařku a milovnici přírody, ale i ostrou glosátorku.

"Byla krásná, zajímavým způsobem. A originální. Hned jsem pochopila, že je to žena z jednoho kusu, nenechala se ničím, čím nechtěla, ovlivnit. K tomu byla zvídavá," řekla o ní Jiřina Topolová, manželka dramatika Josefa Topola.

Osvícená bytost z dělnické rodiny

Její dětství a mládí se odehrálo v prostředí Žižkova: "Vyrůstala jsem hlavně na ulici, byla jsem divoká a neposlušná." Narodila se 11. července 1933 jako Olga Šplíchalová, když jí bylo šest, rodiče se rozvedli. Za protektorátu navštěvovala Milíčův dům, kde v tvůrčím prostředí četla knihy a chodila do divadel.

Divadlu posléze zcela propadla. Při učení v Baťových závodech na opravovačku punčoch chodila do soukromých hodin kurzů herectví, kde bylo možno potkat budoucí hereckou elitu národa. Později pracovala jako účetní, prodavačka, uvaděčka. A nedostatek vzdělání dorovnávala intenzivní četbou a studiem.

Václava Havla jí představili v kavárně Slavia v roce 1953. Vztah s ním ji přivedl do společnosti lidí zcela zapálených pro literaturu. A společná vášeň pro divadlo je svedla na dlouhá léta do Divadla Na zábradlí, kde byl Václav zprvu kulisákem a později dramaturgem a Olga uvaděčkou.

"Nejen, že si rozumíme v pohledu na život, ale byl to i zájem o literaturu, divadlo a výtvarné umění. Spojovaly nás prožitky ze setkání s dobrými přáteli, ale i chvíle, kdy jsme čelili soustavné 'péči' StB. To vzájemné ovlivňování je tu pořád," řekla později o svém vztahu s Václavem Havlem. V červenci 1964 se za něj provdala, v utajení a navzdory nesouhlasu Václavovy matky, která se s představou snachy z proletářské rodiny odmítala smířit.

Funkce první dámy ji nezměnila

Po potlačení pražského jara a během normalizace mu stála věrně po boku, oba byli vystaveni politickým represím, které v roce 1979 vyústily v Havlovo uvěznění.

Po ten nelehký čas mu byla oporou, psala mu a posílala balíčky. Sama v té době často pobývala na chalupě na Hrádečku, která se za časů normalizace stala společenskou a kulturní křižovatkou. A v 80. letech se Olga podílela na vydávání časopisu O divadle a Originálního videojournalu.

"Byla jakousi mravní jistotou, dovedla naprosto přesně vycítit, kdo moc žvaní anebo kdo se vytahuje, kdo je příliš pyšnej, anebo příliš skromnej. Takové to elementární lidské cítění měla a také proto se těšila takovému respektu," řekl o ní Václav Havel v televizním dokumentu Paní Olga.

Dramatické události konce roku 1989 vynesly manžele Havlovy do popředí. Role první dámy se zhostila s přirozeným sebevědomím, podle svých přátel se nezměnila v ničem. Svému muži byla i tehdy rovnocennou partnerkou i rádcem a velkoryse mu odpouštěla i jeho nevěry.

A soustředila se na činnost ve Výboru dobré vůle, založeném v roce 1990. Dbala na posuzování žádostí a na účelné využití každého nadačního příspěvku, na pohotové poskytování pomoci a udržování kontaktu s dárci i obdarovanými.

"Olga byla pevná bytost, dovedla být tvrdá, ale skromná, hrdá a spolehlivá," řekla o ní herečka Vlasta Chramostová.

Po jejím předčasném úmrtí na rakovinu 27. ledna 1996 ve věku nedožitých 63 let čekaly desetitisíce lidí v mraze na Pražském hradě dlouhé hodiny, jen aby se s ní mohly naposledy rozloučit.

V roce 2012 po ní pojmenovali ulici na rodném Žižkově. A cena pro handicapované, kterou poprvé vyhlásila v roce 1995, je každoročně udělována osobám se zdravotním postižením, které s odhodláním a přes překážky ve vlastním životě slouží jiným.