Červenáte se, nevíte co s rukama a klopíte oči? Nejste slaboši, znamená to, že jste dobráci, že respektujete druhé a zajímáte se o jejich dobro.

Chraňte se před těmi, kdo se nečervenají, neklopí oči. Před těmi, kdo si nemnou nos ve snaze odpoutat pozornost. Říká nám to věda: rozpaky nejsou známkou slabosti, naopak je to známka zájmu o blaho druhých a snahy nevytvářet konfliktní situace.

Občas se stane, že se někdo před mnoha svědky zeptá korpulentní dámy, kdy očekává onu radostnou událost, ale ona odpoví, že není těhotná. Je to otázka několika sekund: kdo si všimne toho, co se stalo, a jak to přijalo sociální prostředí a je přemožen pocitem nepatřičnosti, může se počítat ke kategorii dobráků.

K takovému závěru dospěli vědci, jejichž studie byla publikována v Journal of Personality and Social Psychologist. Rozpaky se podle nich mohou dokonce považovat za příznak citové stálosti. Kdo má sklony k monogamii, obtížně reaguje na osoby, které ho přitahují.

Studie vychází z předchozí práce Ervina Goffmana, který v 50. letech minulého století vyvozoval, že červenání a podobné reakce odpovídají tomu, že si je tato osoba vědoma toho, že by takovou věc normálně neučinila a vyhnula by se tomu v případě, že by k tomu měla někdy příležitost. Podle kanadského sociologa nejde jen o vnitřní rozpoložení, ale o neverbální komunikaci vlastní nelibosti nad tím, co se právě stalo.

Stud jako sociální cítění

Další krok učinili američtí vědci Robert Boyd a Peter Richerson: podle nich tváře, které červenají studem, přispěly k evoluci druhů. Klopení očí či nervózní smích představují projev srovnatelný se snahou zvířat zažehnat agresivní reakce.

Nedávno publikovali Matthew Feinberg, Robb Willer a Dacher Keltner na stránkách Journal of Personality and Social Psychologist článek, v němž dokazují, že když jsme v rozpacích, neříkáme tím pouze to, že už to nikdy neuděláme, nevyjadřujeme pouze lítost řečí těla. Dáváme tím najevo naše sociální chování, že jsme ochotni respektovat společenské normy, starat se o dobro druhých a vyhýbat se tomu, aby se ti druzí ocitli v nepříjemné situaci. Že chceme respektovat závazky, ať už mají jakoukoli povahu, a nezklamat očekávání těch druhých, že nejsme egoističtí.

Aby to vědci dokázali, analyzovali sérii různých situací, včetně toho, že osoby, které upadly do rozpaků, měly o tom vyprávět. Potom vzorku osob udělali mnoho komplimentů a analyzovali následné reakce projevující se rozpaky nebo studem. Nestranné pozorovatele pak vyzvali, aby vyslechli odpovědi a posuzovali je na základě pocitů věrohodnost či ušlechtilosti.

Ukázalo se vždy, že ten, kdo má větší sklon červenat se, je více orientován na solidaritu a integraci a vzbuzoval u druhých větší důvěru. Výsledky studie ukázaly, že hrdé či neutrální osobnosti měly rozhodně méně blízko k postojům souvisejícím se soucitem a něhou.