Byla jsem na týdením relaxačním pobytu v lázních Luhačovice. Posadili mě v jídelně k nějaké paní a nikdo jiný si k našemu stolu během pobytu nesedl. Později jsem se dozvěděla proč. Paní si nepřála, aby u našeho stolu někdo seděl. Byla divná a já měla tu smůlu, že se na mne upnula, byla tam na třítýdením léčení.
Během procedúr to bylo fajn, to si chodila sama. Odpoledne mě tahala po procházkách, tak jsem asi dvakrát šla, pak jsem vycouvala. Nosila si karimatku a lehla si v parku na lavičku a spala tam. Naštvaná, když ji někdo probudil a ptal se jí, jestli nepotřebuje pomoc.
Hned z kraje jsme se vypravily na taneček, povídala, jak ráda tančí, já nakonec taky, tak už nám nic nebránilo, jak spojit příjemné s užitečným. Ale lidičky, ta ostuda! Poručila jsem si kafe, mám ráda turka, ona taky, já minerálku, ona nic. Když už jsme měly kafe vypité, číšník odnesl mou práznou skleničku od kafe, ona si pořád trošku šetřila. V tom vytáhla plastovou flašku od minerálky a šup - dolila si kafe, co měla na dně vodou, měla druhák a zase na půl hodiny bylo vystaráno.
Číšník určitě není blbý a má o hostech přehled. A aby toho nebylo málo, šla si vodu dopustit na WC a nenápadně, že to musel vidět i slepý z flašky upíjela. Naštvala jsem se a řekla jí to, že jsem s ní poprvé a naposled, že si ostudu kvůli 23 Kč dělat nebudu.
Ona to brala s humorem, že chodí sama tančit, kde se neplatí vstupné a flašku s minerální vodou si nosí s sebou, aby si nemusela nic kupovat. No a navíc tančila jak postřelená husa, mávala jednou rukou jako kdyby přistávala.
Lidi se jejím husím tancem bavili, což jsem vycítila z posuňků a úšklebků. I když mi ji bylo líto, tak už jsem s ní nikam nešla, ať si klidně zase chodí sama a lidi baví. Zřejmě měla psychické narušení osobnosti a léčila se na diagnózu, z které se málokdo vyléčí.
Bohužel, i tací lidé se chtějí bavit a co mě připadá jako ostuda, pro ni je to normální. Žije si svůj život a já taky svůjj. Určitě takovými lidmi nepohrdám. Člověk nikdy neví, co jej postihne a jak může skončit.
Pošlete odkaz na tento článek
K historkám lázeňským patří neodmyslitelně švihák lázeňský.…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %