Již odmala jsem se výtvarně činil a od MŠ jsem udivoval své vychovatelky, učitelky a později profesory, jaký jsem to výtvarný talent. Kreslil a maloval jsem, co mně zajímalo a bavilo, mé okolí žaslo.
Má třídní vzala mé práce a odnesla je jednomu akademickému malíři. Ten mně zařídil návštěvy v LŠU, tam jsem strávil celých 9 let, abych se vzdělával a mučil se nad kompozicemi s porcelánem, postavami, perspektivou. Popravdě, ty poslední roky mně moc nebavily, protože to už nebyla zábava, ale dřina, aby výsledek byl 100% - na to byl profesor pedant. Výsledky však stály za to – sbíral jsem nejen vnitrostátní ocenění, ale i mezinárodní. Byl to moc pěkný pocit jezdit na výstavy a přebírat diplomy včetně cen v podobě malířských potřeb z ciziny, které ani třeba pan profesor neznal. Na druhé straně to byla závist spolužáků a pomalá odcizenost v kolektivu kamarádů, kteří neunesli mé úspěchy.
9 .třída. Blížily se přijímací zkoušky do Prahy na Uměleckou průmyslovku. Byl jsem moc nervózní a plný trémy. Talentovky trvaly celý den a daly zabrat. Byly tam talentovaní mladí výtvarníci z celých Čech a uměli. Dal jsem do toho celou duši a snažil se podat pomalu sportovní výkon (prý jsem spal pak 2 dny jak jsem byl vyčerpaný). Nechci se chválit, ale nad mými výtvory se vystřídali snad všichni profesoři a uznale kývali hlavami. Talentovky jsem udělal.
Zbývaly zkoušky z matiky a z češtiny. Přiznám se, že v matematice vůbec nevynikám, nemám tzv.matematickou paměť a dodnes si zapamatovat telefonní číslo mi dělá problém. Češtinu jsem udělal, ale matiku jsem projel na celé čáře. Takže konec? Život najednou okolo mě potemněl. Všechna práce a hodiny dřiny byly k ničemu.
Zavolala si mně výběrová komise a oznámila mi, že i přes to, že jsem neuspěl z matematiky, pro velký talent mne přijímají. Měl jsem radost. Bohužel ta trvala jen měsíc. Zavolal si mne otec a oznámil, že internát školy už nemá místo a peníze na financování nějakého ubytování nemají. Měl jsem tetu a bratrance v Praze, ani tam jsem neuspěl. Dalším argumentem bylo, že bych se v Praze zkazil a že mně chtějí mít pod dozorem. Dodnes to nechápu a mám to rodičům za zlé, ostatní děti neměli problém a já ano? Spíše si myslím, že mně nechtěl otec v Praze potkat, když tu prováděl své milostné avantýry.Když jsem to oznámil svým učitelům a panu profesorovi z LŠU, tak se chytali za hlavu. Ten mne dokonce už nikdy nepozdravil, když jsem ho i v pozdější době potkal.
Začal jsem studovat stavební průmyslovku. Utrpení a bída. V prváku jsem na kolenou prosil mámu, aby mně vzala ze školy pryč. První ročník samá čtyřka a pár reparátů. Jsem manuelně zručný, a tak jsem chtěl jít na uměleckého kováře. Ne a ne. Protloukl jsem se školou, udělal maturitu a začal dělat stavařinu, která mně nijak nepřirostla k srdci a popravdě mně nijak nenastartovala kariéru, spíše naopak. Více než projektant či stavební technik jsem byl raději zedník. Dnes dělám v stavebním archivu.
No a mé výtvarničení? Z prvákem jsem skončil i z výtvarnou činností a už nikdy jsem nekreslil a nemaloval. Prostě konec a šmytec.
No popravdě jsem spíše přesedlal na fotografování a i docela mám úspěchy. Taky jsem udělal pár komiksů o historii města Chomutov, ale když jsem je zdarma městu nabídl, ani se neozvaly. Taky dělám vynálezy a patenty, hlavně pro využití z recyklovaných plastů, ale nejsou peníze na jejich realizaci a uvedení na trh. Vyhrál jsem třeba soutěž na nový typ horolezeckých stěn, ale taky se nejde dohodnout s firmami pokud to nemáte právně a finančně zajištěné. Návrhy nových společenských her, potravinářských výrobků,stavebních výrobků. Prostě dělám jen do šuplíku. Doděláváme rodinný dům a 10letá nemoc manželky polykají finance, ale nestěžuji si. Mám skvělou ženu a děti - to se nedá zaplatit .
Můj syn začal taky kreslit a je v tom špička. Je nová doba a tak se realizuje v grafice na počítači. Sbírá ocenění a je cca 14tý na světě. A náš postoj rodičů k němu? Právě naopak – my ho podporujeme ve všem a snažíme se mu ve všem pomoci nejen finančně, ale i radou a pochopením.
Někdy mne v duši zabolí a slza ukápne nad zmarněnou osobní šancí a smůlou, ale jde se dál. Asi řada z Vás podotkne, tak co Ti brání malovat dál? Zkoušel jsem to i přes psychology – prostě to nejde, je to hodně silný blok přes který se nedostanu. Navíc to chce stálý trénink - ten už nemám. Pak se starám o svou dlouhodobě nemocnou ženu, RD a hospodářství, už není čas.
Na závěr: prosím všechny rodiče, aby cítili s dětmi a podporovali je. Poslouchali je a porozuměli jim. Nelitujte času a peněz. Nevnucujte jim své pravdy a dogmata. Nechtějte, aby byli nešťastní a měli zkažený život. Splňte jim jejich přání a sny. Ono se to vrátí bohatě i Vám a naší společnosti.
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Redakce
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Redakce
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Redakce
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
Redakce
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Redakce
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela.…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se…
Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě…
Redakce
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Telefon zvoní, aplikace „Můžu to zvednout?“ nic mi nenapovídá.…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Kamarádka Miluška je strašně odvážná. A taky strašně obětavá.…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící…
Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ačkoliv je malý a otylý, přitahuje ji. Je totiž neskutečně chytrý…
Cukrárna ve Velkých Losinách, myslím tu u zámku, je boží. Z…
Od té doby, co vyšla kniha Život s gamblerem a vznikl stejnojmenný…
Před několika dny byl na i60 vydán článek o věkové…
Ráda bych Vám popsala jednu kouzelnou životní situaci, na kterou…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
