Když jsem se při své loňské návštěvě Izraele dozvěděla, že cestovní kanceář Avetour ve spolupráci s panem K. Hrdličkou bude pořádat letos v březnu zájezd do Maroka, ani chvilku jsem neváhala a ihned se přihlásila. Zaujalo mne, že se zájezd uskuteční v malé skupině a projedeme celé Maroko od východu k západu.

Začátek cesty byl trochu dramatický, protože v noci 1. března na letiště V. Havla začala poslední letošní sněhová kalamita. Ale po příletu do Casablanky jsem byla nadšena azurovou oblohou a teplem. Čekal na nás autobus s marockými řidiči a další delegát cestovky pan J. Pěchota, odborník na Maroko a jeho historii. První cesta vedla do hlavního města Marockého královstí Rabatu, kde bylo zajištěno i ubytování.

V současné době Maroko je asi stejně velké jako Švédsko a zahrnuje i sporná území Západní Sahary. Obyvatelé jsou převážně arabští sunnité. Židé se většinou odstěhovali do státu Izrael po jeho vzniku. Co mne při první cestě autobusem Rabatem zaujalo, bylo velké množství červených vlajek, na kterých je umístěna pěticípá zelená hvězda z tzv. Šalamounovy pečeti. Červená i zelená jsou tradiční barvy. Červená přestavuje svobodu a zelená naději. Vlajka byla ustanovena v r.1915, kdy na červený podklad byla přidána hvězda. Červená je tak barvou vládnoucí dynastie. Vlajky jsou všude a jejich množství u mne vyvolalo pocit, že v Maroku právě proběhla socialistická revoluce.

Rabat se stal hlavním městem v r. 1912 v době francouzského protektorátu a i po získání nezávislosti v r. 1956 zůstal sídlem vlády a domovem krále. Dnes se jedná o moderní město obklopené starobylými hradbami. Období slávy jen připomná věž Hassan postavená almohadským vládcem al-Mansourem ve 12. století. Z dalších významných památek stojí za vidění kasba (pevnost, citadela), tyčící se nad řekou, mauzoleum krále Mohameda V. a královský palác Nekropolis Chellab z 11. století.

Střed Rabatu je postaven v moderním stylu, má mnoho parků a zeleně a v nich vodní prvky. My jsme se prošli po hlavní třídě okolo marockého parlamentu, kde v té době probíhala demonstrace. Prý se tam shromažďují nespokojení lidé, protestující každý den proti různým křivdám vlády. Proti králi se ale nikdy neprotestuje a to protože je hlavním náboženským představitelem  země a jeho portréty zdobí každou recepci hotelu či veřejného prostranství. V roce 1956 vyjednal sultán Mhamed V. nezávislost Maroka, a tak vznikla konstituční monarchie s demokratickou formou vlády. O rok později se stal prvním krále Maroka. V roce 1961 se stal králem Hasan II. Když v roce 1999 zemřel, nastoupil na jeho místo korunní princ Mohammed VI. a vládne dodnes se svou krásnou ženou Salmou, která v době sňatku byla z prostého lidu. Král přijal řadu reforem. Proto je dnes Maroko relativně svobodnou islámskou africkou  zemí, která ekonomicky strmě roste. 

Maroku, na rozdíl od jiných afrických zemí, vládne větší čistota (Tunisko či Egypt), vesnice nejsou tak špinavé a obydlí jsou upravená. V Maroku je stále přítomna francouzská minulost, děti ve školách se učí jako druhý jazyk francouzštinu a arabština je u vzdělanějších lidí považována spíše za jazyk hovorový. 

V Rabatu jsme navštívili také medinu, která je protkána malými uličkami, ve kterých bych sama určitě zabloudila. V medině se dá zakoupit vše, od koberců po koření či suvenýry. Jen musíte smlouvat, což není moje hobby a tento způsob placení je mi velmi nepříjemný.

V Rabatu jsou patrné stopy po obyvatelích židovského původu. Navštívili jsme ve starém městě bývalou židovskou čtvrť a synagogu, kde již ale žádné Židy nenajdete. Původně žilo v Rabatu cca 5 tis. Židů, v současné době je obydlena Araby. Ostatně, policisté či vojáci jsou všude přítomni a vždy pečlivě oblečeni. Jejich přítomnost vyvolává respekt u Maročanů. 

V době návštěvy Rabatu jsme navštívili nádhernou zahradu, kde na věžích si vytvořily čápi svá hnízda. Čapí hnízda - dnes hit naší politické scény. Přiložila jsem pár fotek pro radost.

V dalším povídání vás seznámím s dalšími královskými městy jako je Marrákeš, Fez či Meknés.