Když jsem loni touto dobou psala svůj článek Dobříňský háj plný sněženek, tak mě vlastně ani nenapadlo, že můžu na sněženky navázat ještě bledulemi, což tedy ráda udělám nyní. V blízkém okolí mého bydliště totiž nemám jen lužní les podle Labe, plný sněženek, ale i další lužní les, tentokrát podle Ohře, pro změnu plný bledulí.

Jen pár kilometrů před místem, kde řeka Ohře splyne v Litoměřicích s Labem, prakticky na dosah od nejdelšího dálničního mostu u nás právě přes řeku Ohři, u sjezdu z D8 na Budyni nad Ohří, máme další úchvatný výtvor přírody. Na břehu Ohře leží vesnička Písty a právě do ní se jezdí "na bledule".

Za vsí začíná řídký, dobře prostupný lužní les, vlhký, protkaný tůňkami a korýtky stojaté vody, což je ideální živná půda pro bledule jarní. Ale nejen pro ně. Cesta končí závorou a dál musíme pěšky. To však není problém vůbec pro nikoho, protože prakticky  hned za závorou uvidíme nejprve jen bílé trsy, ale po pár krocích doslova bílé koberce bledulí, které vypadají, že se táhnou do nekonečna. No, nekonečno to samozřejmě není, ale kam se dá dohlédnout, bledulový ráj nekončí. Když vidím, v jakém prostředí se bledulím daří, je mi jasné, že na zahrádce nikdy tak krásné být nemohou. Na tabuli umístěné u závory stojí, že "rozlehlé plochy lesa pokryté souvisle zářícími květy bledule není pravděpodobně možné spatřit v tomto rozsahu nikde jinde v Čechách". Nebudu s tímto sdělením polemizovat, protože vím, že na bledule se jezdí např. do Pekla a Vy určitě znáte povícero dalších bledulových míst. Každopádně děkuji matičce přírodě, že stvořila tak báječné místo, které bohudík přežilo všechny věky ve výborné kondici. Bledule totiž nejsou jediným pokladem tohoto kousku přírody.

Bílé zvonečky se mísí s krásně modrou barvou další předjarní rostlinky - ladoňky vídeňské. Představení přírody odkvetením bledulí a ladoněk však neskončí. Sem tam už je možné zahlédnout první květy žlutých blatouchů a dymnivky duté, které tu kvetou také ve velkém a bledule brzy vystřídají.

V tomto lese si přijde na své i další smysl, a to čich. Celý les je prosycený jemnou vůní bledulí, které opravdu cítíte. To však není jediná vůně. Na své si přijde dýchací ústrojí ještě jinou omamnou vůní, řekla bych přímo léčivou. Kromě zmíněných rostlinek oplývá les ještě dalším darem, na i60 dosti diskutovaným a žádaným - medvědím česnekem! Ten už vystrkuje svoje čerstvé krásně zelené listy do takových 8-10 cm a jeho vůně se nedá splést. Spolu s vůní bledulí tvoří opravdu zvláštní parfém, škoda že touto cestou nezprostředkovatelný. Dá se tedy říci, že tento kousek lesa  bude bílý ještě dlouho, až do odkvětu medvědího česneku.

Procházka Písteckým hájem rozhodně stojí za to. A představte si, že po vycházce jsem nevěřícně zírala na svoje boty než jsem pochopila, že se mi na nich usadil bledulový pyl.

Pístecký háj