Jednou do roka jedí Židé zcela zvláštní chléb, který nazývají maces. Odpradávna obestírají tento chléb tajemné dohady. Ve středověku se dokonce tvrdilo, že Židé potřebují k pečení tohoto zvláštního chleba krev křesťanských dětí. O dětech, které byly prohlášeny za zmizelé nebo u těch, které byly skutečně dávno mrtvé se všeobecně mínilo že je zavraždili právě Židé. Náboženská i světská vrchnost ráda využívala nenávisti vůči Židům, aby dostala lůzu do ulic a zastřela tak vlastní chyby a omyly. Právě o Velikonocích docházelo k tzv. pogromům na židovském obyvatelstvu.

Dnes samozřejmě každý ví, že je to pomluva a zlovolná lež. Macesy jsou prodávány ve všech evropských obchodech jako zvláštní extrudovaný chléb. Jako dietní potravinu ho prodávají i některé obchody zdravé výživy.

Ja to tedy s macesy je?

„Mojžíš řekl lidu: pamatujte na tento den kdy jste vyšli z Egypta, z domu otroctví. Hospodin vás odtud vyvedl pevnou rukou. Proto se nesmí jíst nic kvašeného. Vycházejte dnes, až tě Hospodin uvedl do země Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Chivejců a Jebúsejců, o niž se zavázal tvým otcům přísahou že ji dá tobě oplývající mékem a medem, budeš v ní tohoto měsíce konat tuto službu: sedm dní budeš jíst nekvašené chleby….“ (Ex.13.3.-9).

Podle Tóry je PESACH prvním svátkem ročního náboženského cyklu a letošní rok se bude slavit v celém státě Izrael i diasporách od 22. do 30. dubna. Pro nás Židy je to možná svátek nejdůležitější, poněvadž historie odchodu  Egypta položila základy k vytvoření židovského národa. Dějiny židovského národa v zásadě začínají zde, a nikoli u praotců.

Židé žili 400 let v Egyptě jako otroci. Hospodin vyslyšel jejich nářky, slitoval se nad svým lidem, vzpomněl si na smlouvu, kterou uzavřel s Abrahámem, Izákem a Jákobe. Vyvedl lid prostřednictvím Mojžíše z otroctví na svobodu do země, kde budou žít jako národ vyvolených podle přikázání Božích. A tak celý svátek Pesach probíhá ve znamení tohoto příběhu. Pesach v židovské tradici se také nazývá svátkem nekvašených chlebů (macesů). Proto ještě před svátkem probíhá v židovských domácnostech velký „jarní úklid“. Každý dům či byt je doslova obrácen na ruby a všude se vymetají zbytky jídel, které by mohly zkvasit. Očištění od všeho zkvašeného je ale víc než domácí úklid. Zkvašen se hebrejsky řekne chamec.

Zákaz jíst chamec se vztahuje k kvapnému odchodu židovského lidu na svobodu. Židé se na tuto chvíli připravili, obstarali si zásoby a začali péci chléb na cestu. Pak ho ale museli předčasně vytáhnout, když nebyl ještě zcela vykvašený. Macesy mají připomínat odchod za svobodou, proto se také někdy nazývá „chléb svobody“. Židovský národ byl ochoten vzdát se „hrnců masa v Egyptě“ za důstojný život a službu Bohu na svobodě. 

Pro začátek svátku pesach, který začíná vždy večer, se připraví sederový stůl. Je slavnostně prostřen, kde uprostřed je velká místa a okolo ní šest malých mističek. Všechny jsou plné určitých jídel, která připomínají exodus lidu Izraele z Egypta. V mističkách nesmí chybě kus opečené kosti s trochou masa připomínající pevnou Boží ruku, pak bejca – vařené a opečené vejce jako výraz smutku nade všemi zemřelými, maror – hořké byliny na paměť trpkých časů v Egyptě, karas – zelenina (hlávkový salát, čekanka, brambory) připomínající chudé jídlo z doby otroctví, charoset – ovocná pěna z jablek a macesy.

Použity odborné údaje knihy Marce Sterna a Paula Spiegela