Marrákeš, jedno ze čtyř královských měst v Maroku. V každém z nich postupem doby sídlili vládci jednotlivých dynastií, kteří si toto město zvolili za své hlavní. O třech jsem již psala, a tak zbývá poslední. Město je také nazýváno červenou perlou Afriky. To je z důvodu, že celou oblast pokrývá červená lateritová půda a velké množství staveb má tuto barvu. Tak jako ve Fezu převládá barva modrá, zelená v Meknés a bílá v Rabatu, tak červená barva dominuje Marrákeši.

Město ležící pod vrcholky Vysokého Atlasu je nejrušnějším městem marockého "jihu". .Zde doslova tepe pravý a rušný život, jehož atmosféra je neopakovatelná, uvidíte zde směsici nejrůznějších ras jako černochy - potomky bývalých otroků, Araby, Berbery, Tuaregy i bělochy. Zde se nikdy příliš nehledělo na čistotu rasy, před Alláhem jsou si všichni rovni.

Marrákeš byl založen v r.1062 slavným sutánem z dynastie Almoradivů Jusúfem ben Tášlinem. Tento sultán je znám dobytím španělské Andalusie. Ve městě nechal  založit proslavený palmový háj, který slouží dodnes k odpočinku. Amohadská dynastie zanechala ve městě mnoho památek,  z nichž nejkrásnější je mešita Koutoubia. Mešita je nejcennější památkou, je vysoká 67 metrů a je to nejlepší orientační bod ve městě. Okolí mešity je pěkně upraveno a večer svítí do dáli.

Kdo navštíví Marráke,š nemůže si nechat ujít návštěvu náměstí Djama el Fna, což v překladu znamená "shromaždiště mrtvol". To proto, že zde byly v minulosti vystavovány tzv. "sultánovy pomeranče", což byly setnuté hlavy odsouzenců. Náměstí má tvar písmene L a z něho vedou uličky do súku. My jsme měli možnost vidět náměstí ve dne, ale i večer. Obojí má svoje kouzlo, ale večer, kdy se prostor naplní pojízdnými stánky s občerstvením a místní kejklíři začnou tančit za svitu hvězd, je všude cítit nádherná vůně ambry, kadidla, vypravěči příběhů předčítají kolemstojícím turistům nekonečné příběhy, zaklínači hadů se snaží připoutat zájem o svou produkci a mezi tím pobíhají malé opičky makaků. Prostě obrovské množství lidí a po hodině jste tak unaveni, že rádi posedíte v kavárničce a dáte si skvělý mátový čaj. Já bych celé večerní náměstí přirovnala k magickému cirkusu.

V Marrákeši jsme výjimečně přespali dvě noci, jinak všude jen jednu a zase autobusem do jiné oblasti. Hotely, ve kterých jsme bydleli, byly čisté, všude byly tzv. francouzské postele  a třeba pro dva jedna velká přikrývka. Já naštěstí jako jediná z celého  zájezdu jsem měla samostaný pokoj, a tak i postel byla celá jen moje. Dost dobře si neumím představit, že bych ještě spala s někým.

Z náměstí Djama el Fna jsme společně navštívili súk s křivolakými uličkami. Náš průvodce nás zavedl do obchodu, kde jsme si nakoupili místní koření, které je údajně na všechno, úžasně vonicí po ambře malá mýdla  a  pak různé krémy. Já jsem ale chtěla hlavně arganový olej, ale ten na nás čekal až na místní malé farmě, kde se olej zpracovává do krémů či prodává čistý.

S dalším městem Casablanka vás seznámím v příštím pokračování, navštívíme také farmu na zpracování arganových ořechů, a jiné menší města Maroka. Tím svoje vyprávění zakončím.