Ráno se ke mně - psychiatrovi dostavila uplakaná pacientka. Taková smutná šedesátnice. Oči zarudlé, neupravená, vypadala nevyspale a unaveně, slzy utírala do kapesníku a lkala tak, že jsem z ní nemohl vypáčit slovo.

To bude nějaké neštěstí, musím opatrně. Vybídl jsem ji k posazení do křesla. "Jak vám můžu říkat?"

"He.....", ve štkaní zmizel zbytek jména. "Heda, Hedvika?" Zavrtěla hlavou a vytáhla kartičku pojišťovny. Tak tedy Helena.

Začínám opatrně: "Klid, Helenko, klid, jsem tu od toho, abych vás vyslechl a pokusil se vám pomoci."

V naší branži se musíme v tak těžkých případech dostat na začátek problému. Doufám, že se (jak včera s Brabencovou) nebudeme vracet až do prvobytně pospolné společnosti.

Helenko, vás něco trápí, svěřte se mi.

Vzlykla: "Já jsem na í..." a opět pláč. Co pláč, rykot!!!

Z mozku se mi kouří. Ivanovice, Irkutsk, Istanbul, interkontinentál, ischias, iniciativa, imbecil, insolvence, inseminátor, inkubátor...

To bude dobrý, Helenko. Uchopím ji za ruce. Vymanila ruce z mých.

"Víte, já jsem registrovaná..." opět srdceryvný pláč. Tak tedy problematika vztahu, ale pozor - vztah se ženou, vyhýbej se doteků a hlavně slovu muž, manžel a podobně. Visím jí na rtech. Potřebuju se dozvědět, co se s registrovanou partnerkou mohlo stát. Nenaplněná touha po dítěti, hádka, finance, rozchod, úraz, nemoc, smrt?

Opět se snaží rozpovídat.

"Já jsem registrovaná na i60."

Takže odbornice na kovo. Profil železa íčko. Šedesát je délka, šířka, hloubka? Jsem lékař, ne kovoobráběč, šmankote, ženská, mluv, na dvanáct mám dalšího pacienta a ještě stále nevím, co má kus železa společného s její "manželkou".

Zkouším opatrně: "Máte nějakou fotku?"

Viditelně se rozzáří a vytáhne fotky. Za neustálého lkaní a usmrkávání ukazuje jednotlivé fotky:

"To je Olinka z Prahy, tady Alenka z Doks, tady Jíťa, tady to je Majka z Bohumína a tohle Zuzka..." hladí jednotlivé fotky.

Kruci, chytřejší nejsem a sonduju: "A která je ta vaše?"

Opět slzí: "Všechny!"

Ježkovy voči, bába nad hrobem a tolik partnerek, spíš případ pro sexuologa, to je promiskuita jak prase! "Helenko, klídeček, já vím, že nemáte ráda muže..." Skočila mi do řeči: "Naopak!" Přehrabuje fotky a překotně ukazuje: "Tohle je moc milý Radek, expert na PC... a tady Honza a Jirka a tady srandista Roman a Láďa..." výčet mužů prokládá pláčem.

Napíšu si poznámku - bisexuálka!

Teď z ní dostat, co se tedy stalo. Vzhledem k věku asi problémem nebude otěhotnění. Že by registrované partnerce vadilo Helenčino........, kruci, jak to říct slušně?...široké srdce?

"A s kterou se stýkáte?"

Zas řev a slzotok: "Se všemi!"

Už blednu, snad to není závistí.

Hledám vhodnou otázku: "A jak často?"

Opěk zavzlyká: "Denně!"

Ta baba má asi letadlo, jinak to přece všechno nemůže oběhat! 

"A Vaší partnerce nevadí, že se s nimi ....ehm...stýkáte?"

Vykulí na mě oči: "Já nemám partnerku, já mám partnera a tomu to nevadí, dokonce byl na jedné slezině se mnou..."

Připisuji poznámku - grupáč!!!

Helenka pokračuje:...,, na socialistické oslavě MDŽ u Dlabačů!"

Píšu si do poznámek - časově dezorientovaná.

Helenka opět začala naříkat: "Mně se tak stýská! Mně je tak smutno! Ten pátek a sobota u Mácháče byly tak fajn...a ta plavba po jezeře!"

Pozor, nejen dezorientace v letech, ale i v ročním období, plete jaro s létem!

Jak se jí může stýskat, když se s nimi "stýká denně"?

Už se v tom ztrácím i já.

Snažím se dobrat jádra pudla:

"Helenko, co vás tedy trápí?"

Lehce znachoví: "Pane doktore, já jsem závislák!"

Čmárám do poznámek - gamblerka!

Vyzvídám: "A jak se to projevuje?"

Zadívá se na můj noťas na stole, najednou vyskočí a se slovy: "Nezlobte se, já musím...!" se vrhá k počítači a něco rychle naťuká.

"Radek slíbil fotky... a taky se musím podívat, jak se holky hlásí ze svých domovů, že už mají cestu domů za sebou... a taky se musím podívat na Zuzčinu novou něžnou poezii...a kouknout na Otázku dne a do vzkazů a do komentářů a Líbí/Nelíbí...a hele, tady píše Petr a Lenka už taky dojela domů..."

Zběsile překlikává se stránky na stránku.

Opatrně se k ní blížím a uklidňuju: "Nebojte se, pošlu vás do Bohnic, tam už vás z té závislosti vyléčí!"

"Ale pane doktore, já se nechci z té závislosti léčit! Vždyť ona mne drží při životě!"

Lapám po dechu a uvolňuji knoflíček u košile.

"A co teda chcete?"

Zvedne se ze židle a jedním máchnutím tam usadí mne a vecpe mi do ruky myš: "To je tak skvělá parta lidiček, tady se zaregistrujte!!!"