Ve škole jsem v roli pedagoga strávila 37 roků, a kdybych připočítala dobu svého vzdělávání, počet školních let by ještě dost narostl. Snad tedy proto mé vzpomínky patří často, nebo dokonce nejčastěji, právě škole.
Kdo pracoval ve školství, případně měl v rodině nějakého pedagoga, ví, že pro každý školní předmět byly (a stále jsou) platné osnovy, z nich je pak sestaven tematický plán s počtem hodin k danému tématu. Podle plánu si učitel vypracoval přípravy na každou z vyučovacích hodin. Na základě vůle ředitele byly písemné přípravy jakýmsi postupem, podle kterého měla hodina probíhat. Někdy stačilo napsat osnovu z 5-6 bodů, ale někteří z učitelů byli schopni napsat téměř slohovou práci. Rozhodně však touto osnovou nebyla zdaleka splněna celá příprava na vyučování, k té se samozřejmě počítala příprava pokusů, pomůcek, materiálu, hudebních nahrávek... a po vyučování následovalo ještě opravování písemných úkolů žáků.
První asi dva roky jsem si přípravy - v podobě té osnovy - pravidelně psala, poté jsem je už z předchozích začala opisovat (osnovy ani tématické plány se neměnily), až jsem ve snaze šetřit čas i sešity použila plány z minulého roku. Tehdy jsem učila asi 3.- 4. rokem, což mi dávalo značnou dávku "profesionální odvahy", navíc na přípravě pomůcek jsem si vždy dávala záležet.
Tehdy se se mnou náš ředitel rozdělil o hodiny mých technických prací, k čemuž měl jako ředitel při výběru předmětů právo. V dílně jsme se tedy během týdne ve vyučování střídali.
Brzy se pan ředitel objevil v mé hodině na hospitaci. Už si dávno nepamatuji, co jsme tehdy probírali z teorie, ani jakým výrobkem jsme se právě zabývali. Vím jen, že si ředitel hned na začátku hodiny vzal můj sešit s přípravami, který začal velmi pečlivě prohlížet.
Po vyučování zhodnotil hodinu, při níž se zřejmě nic mimořádného neudálo, až nakonec přece jen padly výtky:..."jak to, že máte loňské přípravy?...Budete si psát nové přípravy, máte snad jiné žáky než loni..." Vybavilo se mi jen rčení: Mluviti stříbro, mlčeti zlato, a tak jsem tedy raději mlčela. Přece se nebudu ohrazovat tím, že každá hodina vyžaduje velkou dávku improvizace přímo na místě. Že kdyby mi třeba Pepík přišel říci, že ztratil sešit a nemá do čeho psát, nebo si Anička zadřela do prstu třísku - pak se hodina v tu chvíli začne ubírat úplně jiným směrem, než mi káže příprava v sešitě.
Zanedlouho jsem si ve volné hodině šla připravit do dílny potřeby pro další vyučování. Na stolku ležel zapomenutý sešit s přípravami pana ředitele. Listovat v sešitě bych považovala za nedůstojné, ale letmo jsem se podívala na vrchní dvě rozevřené stránky. K poznání skutečnosti mi to stačilo. Zápisy byly opravdu trochu podrobnější než ty moje, byly pečlivě opatřeny datem - den, měsíc i rok. Nemohla jsem ale nějak uvěřit svým očím! V době, kdy je můj nadřízený psal, jsem byla totiž ještě žákyně školou povinná a o učitelské dráze jsem tehdy patrně vůbec neuvažovala...
Takže přece jen: Když dva dělají totéž - mohou být výsledky úplně odlišné!
(Termín soutěže o plánech jsem sice zmeškala, ale to pro mne není vůbec důležité, budu jen ráda, když moje "mimosoutěžní" vyprávění alespoň někoho zaujme).
Vlastimila Kosorínová
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho…
„Jak jde kroj, tak se stroj“, říkávala moje máti, když jsem se v…
Někdy se zdá, že jsme na světě jen chvíli a někdy zase, že čas se…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
