Dlouho jsem si od těch babiček neodpočinul. Moje akční babička s dvěma kamarádkami mě chtěla na dva týdny vzít k moři, ale naštěstí mamince by bylo po mně smutno, tak se dobrovolně nabídla, že pojede taky. Na dovolenou jsem se nijak důkladně nepřipravoval. Zkrátka jedu k moři, potřebuju jen plavky a pejska na spaní a to jsem si taky do baťůžku sbalil. Maminka přibrala ještě nějaké jídlo, tak jsem hlavně zkontroloval, jestli má pro mne dost Brumíků.

My jsme nastoupili do autobusu v Praze a jen se to rozjelo, tak jsem usnul a z cesty nic nevím. S babičkou jsme se potkali v Brně. Když jsem uviděl babiččin loďák, měl jsem podezření, že v tom kufru veze sbaleného dědečka. Druhé dvě babičky taky měly spoustu kufrů a tašek. Já se těm babkám divím, co v těch báglech mají?

Brzo jsem zjistil, že babička má plný kufr jídla, což se docela hodilo, protože moje maminka nechala naše svačiny v ledničce v Praze, tak jsme začali ubírat z babiččiných zásob.

Jeli jsme celou noc. Na jednom dálničním odpočívadle jsem poprvé v životě uviděl nějaké ty uprchlíky, jak se o nich pořád mluví. Měli u záchodků postavený stan a natahovali ruce. Docela jsem se bál, ale maminka mě držela pevně a říkala, ať se jich nebojím, že oni mne nechtějí, že chtějí peníze. Byl jsem rád, když řidič zavřel dveře autobusu a už na nás nemohli.

Pak jsem se probudil a už svítilo sluníčko a z okna jsem poprvé v životě uviděl moře. Z dálky vypadalo jak modrá louka.

Autobus nás vyplivnul v kempu. Babičky shromáždily všechna svá zavazadla a šli jsme se ubytovat. Bydlíme ve stanu číslo 13. Když babičky začaly vybalovat kufry, vypadalo to, že už se do stanu nevejdeme a budeme muset spát venku. Nakonec se do stanu všechno vlezlo, našli jsme i zásoby a vařili jsme první oběd. Není tu žádné dítě, ach jo. Oblékl jsem se do plavek a šel k moři. Voda je opravdu slaná, olízl jsem ji. První den utekl jak voda a usnul jsem jak špalek.