Tak jsem se dostal do situace jako ve známém televizním pořadu ČT Pošta pro tebe. Ten určitě znáte. Kdo mě hledal? Moje sestřenice Jája, jenomže to pro ni nebyl žádný problém, přece si občas píšeme a telefonujeme. Jenže - jsem pouze částečkou velkého pátrání. Hledají se totiž všichni kamarádi z našich dětských let - pláckaři.
Hledají se pláckaři po šedesáti letech! Ti, kteří si tehdy jako děti hráli na plácku na konci uličky jménem Fortna v Poličce (Českomoravská vrchovina). Kluci a holky různého, převážně předškolního a mladšího školního věku, kteří se po léta soustřeďovali na malém prostoru mezi domky přitištěnými k poličským hradbám, jejich zahrádkami a plotem velkého zahradnictví (kam jsme lezli spíš pro zakopnutý míč než pro kedlubny).
To setkání v Poličce teprve bude. Takže já jsem ještě mnohem napnutější než vy, jak to dopadne.
No uznejte, setkání po 60 letech! Po tak dlouhou dobu jsem se s ostatními neviděl (kromě té sestřenice). Skoro celý život! A teď - kdo přijde? Koho poznám? No přece nikoho! Vždyť už ani neznám všechna jména. Lída a Maruška V., Vláďa B., ale potom už… třeba Drnda (jezdil na jakémsi vozíčku ulicí dolů a křičel drn-drn). Co si spolu budeme říkat? Kde vlastně bydleli? V Poličce, v Praze, v Kanadě? A co vlastně v životě dělali? Byli to úspěšní obchodníci, nebo podvodníci? Komunisti, nebo anarchisti? Lůzři nebo wineři? Nic nevím. Jája má neuvěřitelných 18-20 příslibů, že lidi přijedou.
A víte, kde to bude? No jasně že na plácku, ale co je tam za dům? To je rodný dům mojí maminky a právě tam jsem jezdil v dětství ke své babičce. Ten dům tam pořád stojí, ale je tam – penzion a restaurace! Už jsem tam před několika lety byl. Kdysi jsem spal v místě, kde teď hosté obědvají. To je docela legrační, když si tam sednu a začnu se rozhlížet po místnosti – kde byla kamna, kde velké hodiny, kde prádelník.
Budu muset někde přespat, a tak si rezervuju pokojík přímo tam v penzionu. Je to na půdě. Jako malý kluk jsem tam nesměl chodit, protože tam byly příliš příkré schody nebo možná žebřík, už ani nevím. Teď jsou tam pokojíčky a já konečně dostanu povolení tam vylézt.
Tak mi držte palce. Bude to 18. června ve čtyři odpoledne na plácku. Chci ten kousíček života zpátky. Chci si přivolat tehdejší dobu dětského štěstí a dětských obav a taky dětské jistoty, že všechno funguje a lidi a věci jsou na správných místech. Já vím, že v sobotu to bude úplně jinak. Jiný plácek, jiný dům, jiní lidé. A přece, stále jsem s nimi propojen tisíci vlákny pocitů a vzpomínek. Sám nejsem zvyklý žít ve vzpomínkách. Ale tentokrát si to pořádně užiju!
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Zuzana Zajícová
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
