Dnes jsme vstávali brzo. Jeli jsme na výlet do velkého města Dubrovnik. Jeli jsme moc dlouho malým autobusem a já se bál, když jsme sjížděli serpentýnami poloostrova Pelješac a pod námi byl sráz. Pak jsme zas jeli kolem celého ohořelého lesa, jak nějací kluci před rokem způsobili požár, když odhodili cigaretu. Ještě jsme po cestě zastavili ve městečku Ston a všichni si fotili hradby, které vypadají jak zeď, která prý je hodně daleko v Číně až na konci světa.

V Dubrovniku jsme šli přes padací most mezi staré domy a maminka mi vysvětlila, že to je historická část, kterou navštěvují turisté, tak jako u nás v Praze všichni turisti chodí na Hradčany a Karlův most. Paní průvodkyně nám vyprávěla o městě, o bombardování a obnově města, ale já měl žízeň a bylo mi horko a taky jsem se musel hodně rozhlížet, protože maminka mi slíbila aspoň malinkou krabičku Lego, jestli najdeme obchod s hračkami. Babičky pořád fotily, jen nevím, k čemu jim ty fotky budou.

Potom jsme jim zase utekli jak ten Koblížek a opravdu jsme našli obchod s Legem a mám policejní člun. Složil jsem si ho hned v autobuse na zpáteční cestě. Šlo se ještě na ochutnávku vína a likérů, ale to já nepiju, tak jsem dostal nápoj z černého bezu, který vůbec nebyl černý, byl bílý a voňavý a moc mi chutnal. Večer mi babička říkala pohádku, jak zabloudilo kuřátko mezi poli, ale byl jsem moc unavený a ihned jsem usnul, tak doufám, že na konci básničky to kuře cestu našlo.

Dny strašně rychle utíkají. Párkrát se vykoupu v moři, najdu nějakou mušličku a už je večer. Na večeři jsme šli s maminkou zase do naší hospůdky. Dal jsem si špagety a na zpáteční cestu ještě zmrzlinku. Já se mám! Došli jsme s tou zmrzkou na pláž a ještě tam seděla babička Helenka a loudila, ať jí dám ochutnat, ale já nedal. Babička si četla. Protože se jí pokazil noťas, pořád čte. Dnes začala číst už druhou knihu. Babičce Helence jeden dědeček s babičkou půjčili lehátko, aby nemusela ležet na kamínkách. Babička s nimi mluví divně, vůbec jsem jí nerozuměl. Maminka říkala, že oni mluví německy. Aby se s nimi člověk domluvil, musí se naučit tu jejich řeč. Babička se to prý učila ve škole. Hmmm. Moje maminka zas umí anglicky.  Možná se to jednou všechno taky naučím.

Před spaním jsem si prohlížel katalog Lega a ukazoval mamince, co všechno bych chtěl od Ježíška. A maminka řekla, že mu to musím napsat. Písmenka už poznám, ale psát ještě neumím.Tak jsem mamince nadiktoval, co má Ježíškovi napsat, a pošlu mu to po moři v láhvi. To jsem zvědavý, jestli můj dopis dostane.