Kolem výročí tohoto panovníka se napsalo a nafilmovalo tolik, také se nashromáždilo množství předmětů, Karla IV. připomínajících. Ne, že by mi to vadilo, naopak s velkým zájmem sleduji pořad Sedm pečetí na ČT2, zhlédla jsem taky všechny hrané filmy o králi a císaři. Navštívila jsem výstavu ve Valdštejnské jízdárně – ta je velmi zajímavá, vřele doporučuji všem.
Nejvíce mě ale zaujala, ba přímo dojala, báseň Jana Nerudy:
Romance o Karlu IV.
Král Karel s Buškem z Velhartic
teď zasedli si k dubovému stolu
ti dva už pili mnohou číši spolu
a zapěli si z plných plic.
"Nuž, dej sem zlaté číše, páže,
a nalej vína - dolej výš -
dnes, pane Bušku, čehos zvíš!"
Král Karel vesel káže.
"Zde po tom víně, Bušku, slyš,
domácí slunce naše vloni hrálo -
toť první víno, které v Čechách zrálo -
aj, tedy vzhůru, pijme již!"
A pili - král však náhle prsknul -
"To že je víno? Tenhle kvas?
Vždyť křiví ústa, láme vaz!"
A zlostně rukou mrsknul.
"Eh, - vezu révu z Burgund sem,"
král dál a dál si v zlosti svoji vede,
"a takovouhle peluň mně z ní svede
ta velebená česká zem!
Jsem přesvědčen, když broskve vsadím,
že sčesám trpké trny z nich,
a chceš-li klidit pustý smích,
zde růže sázet radím!
Však jaká země - taký lid!
Vás kdyby učit chtěli všichni svatí,
zda všimnou si jich Češi paličatí, -
buď svatý rád, když není bit!
Jak bych zde mlátil otep slámy!
Nechť chci, co chci, za krátký čas
se všechno jinak zvrtne zas -
Mám já to bídu s vámi!"
Přec zase číši k ústům zdvih,
a napiv se své velké dobré oči
teď kradmo přes stůl po soudruhu točí,
ten však je jako pěna tich.
Jen - aby marně nezahálel -
pan Bušek máčel zub a pysk
a víno ku půnebí tisk
a po jazyku válel.
"Ba, je to bída,“ děl zas král
a rychle zavdal sobě vína znovu,
tak rychle, jak by bránil zlému slovu;
však kolem úst již úsměv hrál.
"Mám žízní umřít? - Na mou víru,
tys oslep, páže, - nevidíš,
že přede mnou je prázdná číš? -
A dej mi dobrou míru!
Pij, Bušku, - již se nezarmuť -
a poslyš, co ti král tvůj moudrý praví:
můj jazyk je, jak známo vybíravý -
a našel již v tom víně chuť.
Víš,- zkoumat třeba, Bušku milý!
To víno má svůj zvláštní ráz,
zprv trpké, ale milé zas, -
my, myslím, se už vpili!"
"Nu, vidíš, králi: tak náš lid!
Má duši zvláštní - trochu drsná zdá se, -
však kvete po svém, v osobité kráse, -"
teď přerušil svůj náhle klid
hned rozveselen Velhartice -
"ach přibliž k tomu lidu hled
a přitiskneš svůj k němu ret
a neodtrhneš více!"
(Balady a romance, 1883)
Báseň jsem si přečetla v internetových novinách U3V a nemohu se o zážitek z četby nepodělit s vámi, čtenáři i60.
Při čtení Romance se mně vybavila vzpomínka na moji babičku. Tuto báseň mi někdy předříkávala z paměti, místo pohádky před spaním. Když si uvědomím, že to byla vesnická žena, která celý život obhospodařovala se svým mužem svá pole, neměla žádné vzdělání, myslím, že tenkrát byla školní docházka jenom pětiletá, musím ji obdivovat. Je pravda, že byla velice sečtělá, ale jestli se Nerudovým veršům naučila už ve škole nebo až jejich četbou, to se dnes už nedozvím.
Když tak na svoji babičku vzpomínám, zjišťuji, jaká to byla vlastenka. Své vlastenectví nedávala nějak okatě najevo, vlastenecky se chovala. Vzpomínám si, že s námi, se mnou a mým bratrancem, chodila na procházky po blízkých vršcích Českého středohoří. Nebyly to jenom procházka pro nic za nic. Vždy spojila příjemné s užitečným. Někdy jsme s sebou vedli její kravičku, aby se napásla, jindy jsme sbírali do bandasky ostružiny, kterých rostla na mezích okolo Oblíku spousta. Anebo jsme šli zase na jiný kopec na pomněnky, zjara na další kopec na petrklíče. A vždy nám babička vyprávěla, především o přírodě a o historii.
Když přemýšlím o vlastenectví, jsem na rozpacích. Naše generace byla vychovávána k internacionalizmu, vlastenectví se nenosilo. Kdo k němu nebyl veden z domova, tomu to slovo neříká nic dodnes. Takových lidí je většina. Já, když řeknu mezi svými vrstevníky, že jsem vlastenka, dívají se na mne, nemluvím-li z cesty.
Mladší generace je na tom ještě hůře, z domova nic takového neznají, ve škole je k lásce k vlasti taky nevedou, učitelé to nedovedou, dnes internacionalizmus vystřídala globalizace a integrace. Kam to povede?
Omlouvám se, milí čtenáři, padla na mne taková skeptická nálada. Je to asi způsobeno tím vedrem, že sedím doma a nemohu na zahradu. Především jsem ale zaskočena výsledkem referenda ve Velké Británii.Teď mě napadá: nepodobá se dnešní EU Svaté řiši římské z dob Karla IV.? Británie stála vždy někde mimo. Jinak ale Británii, hlavně Brity velice obdivuji, zvláště pro jejich statečnost v boji proti nacistickému Německu.
Dál už nebudu psát, nic optimistického mne momentálně nenapadá.
Pošlete odkaz na tento článek
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho…
„Jak jde kroj, tak se stroj“, říkávala moje máti, když jsem se v…
Někdy se zdá, že jsme na světě jen chvíli a někdy zase, že čas se…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Kameny, o nichž bude řeč, nebyly samozřejmě ledajaké. Byly velké,…
Rodiče zastávali názor, že s čím mě seznámí oni, tak nebudu…
BORO je zkratka, která se používala za socíku v armádě. Znamená…
Prázdninové měsíce potvrzují teorii o relativitě času. Vždy…
Pánové, obdivujete rádi ladné a okulibé ženské tvary? Dámy, nosíte…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
Kdysi byl hodně oblíbený vtip o silně agresivním středně velkém…
Občas si připadám děsně mladá a skotačivá. Ráno spolknu ibalgin,…
Když mi bylo téměř 13 roků, naši se rozhodli k návratu do rodného…
Na půdě u dědečka jsem našla deštník po pradědovi. Byl starý,…
Tato příhoda se mi stala před několika lety. Jezdívala jsem…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v…
Mám ráda příběhy o lidech, i o věcech. Příběhy z klikatých uliček…
V životě každého člověka je jistě mnoho krásného. Něco trvá…
"Podzime, podzime, zas už nosíš déšť a…
Jsem optimistka. Na známou otázku, zda-li je sklenice napůl plná…
Psal se rok 1987. Bylo mi 29 let, pomalu se mi blížila třicítka a…
Nelahozeveský venkovský fotbal, to byla kdysi paráda. Říkalo se…
Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil…
Pamatuju si to jako dnes. Bylo mi osmnáct, vlasy jsem měl hustší…
Bylo – nebylo? Ale bylo a starému pánovi se vybavují vzpomínky na…
V první části jsem se věnoval popisu našeho rodinného…
Nikdy jsem tam nebyla, ale viděla jsem ho! Od té doby mám tenhle…
Nejdřív to vypadalo, že můj život bude jedna dlouhá řada…
Moje maminka klesla před branami vyššího vzdělání, jak občas sama…
Potkávám ji po dlouhých letech v podzemních chodbách…
Letošní zima s přívaly sněhu a mrazem přivádí mé dva vnoučky - 4 a…
Bude mi 80 roků, takže už mám pochopitelně svůj každodenní rituál.…
K historkám lázeňským patří neodmyslitelně švihák lázeňský.…
Truhlářství. Vůně trámů, fošen, pilin, prostě dřeva v jakékoli…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %