Aneb: Tak já teda du za soudruhem ředitelem

Jeden problém vždy byl, je a navždy bude černou můrou ředitelů všech středních škol u nás. A dost možná i v cizině, kromě snad nějakých bambusových škol v tropickém pásmu, kde žáci chodí bosi. Ano, správně tušíte, že chci hovořit o přezouvání studentů. Marně s ním zápolili soudruzi ředitelé v ušlechtilé snaze ušetřit práci dělnické třídě, kterou ve školách představovaly uklízečky. Slovo uklízečka bylo tehdy z pracovních katalogů odstraněno a geniálně nahrazeno termínem „kosmetička podlahových krytin“, který byl důstojnější a vystihoval symbolicky i změny v postavení ženy za socialismu.

Kupodivu se tento roztomilý termín nevžil. Nepoužívaly jej ani samotné uklízečky mezi sebou, ani školník, ani učitelé a studenti, ba ani sám ředitel. Nikdy jsem od něj neslyšel „stěžovala si soudružka kosmetička…“ Problém trvá i v radostné kapitalistické současnosti. Věci se normalizovaly, i když pamětníci tzv. normalizace za socialismu toto slovo neradi slyší.

Starosti s přezouváním má tentokrát pan ředitel, jen docela regulérně už zase existují uklízečky, které si také občas zajdou ke kosmetičce, neboť většinou pracují jen na poloviční úvazek. Já v samotném slově „uklízečka“ nevidím vůbec nic urážlivého, dokonce si takto přivydělávají i vysokoškolské studentky. Ale mám vážné obavy, že bude brzy opět změněn - a to na „clearing manager“, anebo na přijatelnější český výraz „manažerka očistného procesu“.

Aby mi bylo dobře rozuměno. Souhlasím s přezouváním studentů a sám jsem jim vždy domlouval, aby zbytečně nepřidělávali práci druhému člověku a zejména si vážili žen, ať již vykonávají jakékoliv zaměstnání. V naší škole byla jediná praktická výjimka. Studující při zaměstnání formou dálkového studia studovali pět let, ale jen jeden den v týdnu. Takže se zatím nemuseli přezouvat, bylo jich málo a jejich učebna byla v přízemí hned vedle vchodu do školy. Ve třídě měli jen věšák na kabáty, botník v té třídě ani nebyl. Mělo to i tu výhodu, že nedocházelo ke krádežím, jako tomu bylo u šaten dost často. Dokud nedošlo k zásadní změně, kterou jsem zavinil. Tak se vám k ní teď přiznám, trápí mě totiž špatné svědomí. Vzpomínky mi ožívají…

Byl jsem třídním učitelem třídy DS1 dálkového studia. Ve třídě bylo 20 studentů, většinou  mužů dělnických profesí, ve stáří od 19 do 50 let. Pan Vondruška byl nejmladší, takový blonďáček, vlastně k nerozeznání od studentů denního studia ve čtvrtém ročníku. A zdálo se mi, že přechodil pubertu. Dost často chyběl a pravidelně chodil do školy pozdě. Tak tomu bylo i onoho osudného dne. Když přicházel ke dveřím třídy,  uklízečka už vytírala chodbu.  Všimla si nepřezutého mladíka a rozvinula se mezi nimi pamětihodná konverzace:

 „Heleď, mladej, nejsi přezutej.“ 

 „Já vím.“

 „Nebuď drzej a vrať se do šatny!“

„Já nejsem drzej, já jsem dálkař.“

„To určitě! Dálkaře poznám, ty sou starší, tak padej!“

„Heleďte paní, jděte si radši zašukat, ať přijdete na jiný myšlenky.“

„Tak já teda du za soudruhem ředitelem!“

 (Omlouám se za vulgarismus, ale cituji).

A opravdu šla za soudruhem ředitelem. Jenomže nikoliv si zašu***, to by všechno mohlo dopadnout jinak. Šla si stěžovat. Předtím ovšem ještě bez klepání vrazila do třídy, mávla na mne se slovy „Poďte sem na chodbu!“, vše mi vylíčila a zeptala se mne na jeho i mé jméno.

Takový už je život

Jak nenápadně dochází někdy k osudovým okamžikům, které pak ovlivní životy stovek lidí a na mnoho let! Toho dne nařídil ředitel školy povinné přezouvání i pro studující při zaměstnání, které se od nich se sporadicky vyžaduje dodnes. Proto bych jim všem teď rád vyjádřil své upřímné politování.

Dámy a pánové, studentky a studenti na SPŠ stavební v Č eských Budějovicích - bývalí,  současní i budoucí. VÁM VŠEM SE OMLOUVÁM. Neboť já jsem to byl, kdo zavinil povinnost přezouvání v naší škole pro celé generace studujících při zaměstnání. A to svým špatným pedagogickým působením, jak mi to vysvětlil soudruh ředitel.

Šel jsem totiž hned na kobereček a pocítil to na měsíčním tarifním platu bez osobního hodnocení.  Ale tehdy jsem ještě vinu necítil. Spíš křivdu, že doplácím na hloupé kecy cizích lidí o sexu. Ředitel ke mně v podstatě nebyl nepřátelský.

„Předpokládám, že už víš o soudruhovi Vondruškovi z DS1. A je mi jasné, že jsi na něj nijak pedagogicky nepůsobil.“

„Působil.“

„Jak? Co jsi mu řekl?“

„Řekl jsem mu, že je vůl.“

„Tomu ty říkáš pedagogické působení? To je působení nedostatečné! Máš nejen vzdělávat, ale i vychovávat. A preventivně, ne až se stanou takovýdle věci!“

„To mám vychovávat dospělé lidi? Vždyť jich je polovina starších než já! Někteří dokonce o celou generaci. Známku z chování na vysvědčení nemají a jejich rodiče asi do školy pozvat nemůžu.“

„To je mi jedno. Pedagogické zásady platí pro všechny stejně!“

Další ředitel ještě přitvrdil. Učitelé museli, dle rozvrhu, každé ráno půl hodiny před začátkem vyučování (v 7.30 hod.) držet službu u všech děr do školy a zouvat studenty, kteří nešli okolo šaten. Když je člověk naštvaný, tak má tendenci zase naštvat druhého. Já byl naštvaný hodně, protože jsem dojížděl autobusem z Českého Krumlova a musel jsem začít jezdit dřívějším spojem. A tak došlo i k mému dalšímu trapasu, za který se musím dodatečně omluvit.

Byl první týden v září a já jsem držel službu u hlavního schodiště. Vtom si to metelil nahoru nepřezutý mladíček, zase zřejmě nějaký dálkař. Pozdravil mě sice, ale pak už si mě nevšímal.

 „Poslyšte, pane, zastavte se! Nejste přezutý!“

„Já se přezuju nahoře v kanceláři.“

„Cože?  V jaké kanceláři?... Přezujete se tady a hned!“

„No dobře, ale já tu nemám přezůvky. Když to musí být….“

A tak začínal svoji kariéru v naší škole náš nový mladý matikář Petr Muldig,  který nám dosud nebyl představen. Na schodech, v ponožkách a s botami v ruce…

Ahoj, Petře! Dlužím Ti pivo.

Vážení i-čtenáři. Zajímaly by mne vaše vlastní zkušenosti. Nicméně svoji dnešní otázku dne zaměřím ke skvělému filmu Zdeňka Svěráka „Marečku, podejte mi pero“, který jistě znáte. Schválně jsem vybral ukázku, abyste to neměli tak snadné a trochu namáhali své hlavičky.

Má otázka pro čtenáře
Museli se studenti večerní školy v tomto filmu přezouvat?

Odkaz na ukázku filmu: 

https://www.youtube.com/watch?v=9ZllT6EzpmE

Ilustrační titulní obr. je převzat ze zdrojů přímo v obrázku uvedených. Bohužel se mi nepodařilo vypátrat autora fotografie a tak ho tímto prosím o dodatečný souhlas s jejím zveřejněním. V případě nesouhlasu jej okamžitě odstraním. Děkuji za pochopení. Kontakt: lifa.takeiteasy@seznam.cz