Na jaře letošního roku jsem v rámci soutěže Můj plán jakž takž popsala svoje představy o tom, co bych ráda v tomto roce podnikla (Můj plán - Na každé křižovatce vybrat správný směr). Mám za to, že právě probíhající soutěž Prázdninová reportáž je dobrou příležitostí k bilanci a k tomu, abych se s vámi podělila alespoň z malé zčásti o to, co se mi z plánu zatím podařilo splnit.

Nuže, podobně jako loni, i letos jsme se s manželem vypravili do Krkonoš. Penzion Fénix ve Vrchlabí nabízel 3 noci s plnou penzí za 800,- Kč na osobu a této nabídce se nedalo odolat. Penzion splnil vše co sliboval a má moje doporučení! Leží na břehu Labe, které tu je takovým Labíčkem - miminkem od Labe, které znám z domova. Asi 5 km proti jeho proudu je lyžařské středisko Žalý a lanovka na kopec jezdí i v létě. Žije to tu nejvíc asi v zimě, protože nás míjely vesměs prázdné sedačky. Ale já mám lanovky, a zvlášť ty sedačkové, v oblibě a jízdu jsem si patřičně vychutnala. Na vrcholu stojí kamenná rozhledna z roku 1892 a horská chata. Na rozhlednu jsem vystoupala, ale foťák jsem ani nevytáhla z kapsy, protože bych vám mohla předvést jedině tak šedou plochu. Stejně jako loni se mi ani letos pro nepřízeň počasí nepodařilo zdolat Sněžku. Ráno jsme totiž vždycky viděli modrou oblohu, kterou záhy vystřídala šedivá mračna. Moje plány, jak si pěkně po "kerkonošsku" pofotím, vzaly rychle za své.

Další lanovka zvaná Černohorský expres nás vyvezla z Janských Lázní na Černou horu. Jízda přes sloup č. 10 mi připomněla, jak jsem se dole před 4 roky šťastně drápala do svahu. Černé nízko letící mraky naznačovaly, že každou chvíli začne pršet, ale mě neodradily od toho, abych si aspoň neobešla Černohorské rašeliniště. Nakonec se docela vyčasilo a 3,5 km procházka po dřevěných lávkách vedoucích rašeliništěm plným kvetoucích rašeliníků se vydařila. Také tato vycházka má moje doporučení. Sněžka sice nesundala mrakovou čepici, ale ovečky zapózovaly a poslední lanovku směr dolů jsme stihli.

Poslední den jsme se vypravili kousek dál do vnitrozemí, a sice na Kuks. Ten jsem měla v plánu už dávno a přestože jsem viděla nespočet fotek, skutečnost daleko předčila moje očekávání. Pohled přes údolí od bývalých lázní na impozantní barokní stavbu založenou počátkem 18. století hrabětem Františkem Antonínem Šporkem a sloužící k odpočinku vysloužilých vojáků, je opravdu fascinující. Zážitek byl navíc ještě umocněný výkladem mladého průvodce, na kterém bylo vidět, že má svou práci rád. Součástí prohlídky byl i malý koncert hudebníků souboru SoliDeo na dobové hudební nástroje v kostele Nejsvětější Trojice. Originály soch Ctností a Neřestí od barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna jsou nyní v lapidáriu, tak říkajíc pod střechou. Venku na terase jsou umístěny jejich kopie. Kdybyste se na Kuks vypravili, nezapomeňte si udělat procházku přímo z Kuksu k baroknímu skvostu v přírodě - Betlému Matyáše Bernarda Brauna. Škoda, že tak úchvatné dílo hlodá zub času, jak jinak za pomoci vandalů. O tom svědčí uražené části soch. Je vidět, že se na Betlému záchranářsky pracuje, ale třeba taková Máří Magdaléna tam spí obrostlá mechem.

Ani o prázdninách nezapomínám na průběžné doplňování mé sbírky tabulí s neobvyklými názvy obcí a fotografií malých sakrálních staveb - božích muk a kapliček. Tak jsem byla v Pekle i v Ráji, v Betlémě. Zbožná, Vajglov, Dřevěnice, Železnice, Máslovice ... kozí sbírka se zatím rozrostla jen o Kozomín. Některé křížky a kapličky jsou úplně jednoduché, jiné jsou krásně opravené a ověnčené květinami. Před některými postojím v tichém obdivu a popřemýšlím o tom, co se v těch místech asi odehrálo.

Reportáž končím v době, kdy prázdniny nabírají stále rychlejší obrátky a spějí neomylně ke svému konci. Já však vím, že před sebou mám ještě dost zážitků. O tom však zase někdy příště.

PRÁZDNINOVÁ REPOTÁŽ - Napište reportáž z výletu, dovolené, z vašeho města či obce. Autoři reportáží získají předplatné MF Dnes, anebo kvalitní LED svítilny. Pravidla soutěže najdete zde.