Na jaře jsem vkládala článek o tom, jak přiletěl čáp, a dneska Vám napíšu, jak to všechno dopadlo. A že to nebyl jednoduchý rok pro naše čápy (ale ani pro nás), to už se dozvíte v mém článku.

Čápi letos přiletěli se zpožděním. Čapího samce na našem hnízdě jsme poprvé viděli až 1. dubna. Za několik dní za ním přiletěla samička a pár, jako každý rok, opravoval hnízdo. To v zimě obývají cizí ptáci, nejčastěji straky.

K čapímu pojímání tedy došlo mnohem později než jiné roky, v druhé polovině dubna a potom poslední den v měsíci. Pak jsme již netrpělivě očekávali více než třicetidenní sezení na vejcích a v červnu vyhlíželi vyklubaná mláďata.

Bohužel, byla polovina měsíce a nic, ani ke konci měsíce jsme stále žádné čapí hlavičky neviděli. Až posledního června konečně vykoukla první hlavička. To bylo radosti a zároveň smutku, že máme jen jedno mládě. Po pár dnech mi ale bylo sděleno, že jsou v hnízdě 2 čápata, jen to druhé je menší.

Asi po týdnu již bylo vidět obě mláďata…krásná, bílá, v prachovém peří. Čápata rostla a krásně se vybarvovala.

Přešel červenec a pak srpen – rodiče své dva potomky vzorně krmili, v druhé polovině srpna dokonce snad každou hodinu.  Mladí čápi měli již začít létat, jenže toto se nedělo…měli jsme obavy, že nevyletí z hnízda … co teď? Spojila jsem se s panem Makoněm ze záchranné stanice v Plzni, který říkal, že příroda si poradí, vše má svůj čas.

Nakonec měl i pravdu, mláďata vylétla z hnízda, jedno, asi to silnější, létalo delší trasy a to druhé jen kraťoučké okolo komína…ale létali, což bylo nádherné. 24. srpna jsem konečně viděla hnízdo prázdné a podařilo se mi zachytit čápy i se samicí (matkou), jak létají kolem hnízda. Byla to krásná podívaná :-)

Za dva dny na to se ale stala nemilá věc - jedno mládě bylo nalezeno poraněné na zemi pod komínem. Lidé z našeho městského úřadu okamžitě zařídili záchrannou akci – po mnoha telefonátech se po domluvě s ošetřovatelem rozjeli i s čápem do Národní přírodní rezervace SOOS ve Františkových Lázních, kde byl čáp přijat do péče. Čapí rodiče někdy od této doby nebyli již vidět. Nevím, zda odletěli dříve s tím, že jejich mladí se již o sebe postarají, nebo kam zmizeli, ale přestalo krmení druhého, zbylého čápa.

Ti na sebe ale s druhým mládětem byli asi hodně fixovaní, protože ten se potom od pátku až do pondělí ani nehnul z hnízda. Ve velkém parnu tam stál a smutně vyhlížel svého sourozence. Měli jsme o něho velké obavy, opět jsem se spojila s panem Makoněm a žádala ho o pomoc. Opět mi napsal, že příroda si poradí…mám vyčkat, vše se v dobré obrátí.

Obrátilo. Trpělivost našich spoluobčanů vypršela a v úterý byli povoláni místní hasiči se zdvíhací technikou, aby se do hnízda podívali. Jaké bylo překvapení, když tam čáp nebyl. Protože ON byl totiž hrdina a po třech dnech konečně vyletěl za potravou. Pak až do pátku každý den létal pro potravu a na noc zpět, až nám v pátek 2. září pomyslně zamával a odletěl (doufáme, že na nějaké stanoviště, kde se dá do kupy s dalšími čápy a společně odletí do teplých krajů).

Včera jsem volala do NPR SOOS Františkovy Lázně, abych se poptala na zdraví a stav druhého mláděte. To prý vypadá spokojeně, baští, ale nelétá. Jen se občas postaví. Je prý ale stále ještě naděje na to, že odletí se skupinou čápů, která se prý v jejich okolí stále houfuje. A tak nezbývá než věřit v dobrý konec obou našich letošních mláďat.