Počasí na sv. Václava už nebylo tak slunečné, ale odpolední procházka po kopcích se nedala odmítnout. Naložili jsme vše potřebné a pejsky a vyrazili jsme směr Hlinná. Zahradu máme při cestě, tak jsme tam zanechali taťku svému osudu s tím, že ho za pár hodin vyzvedneme, a vyrazili. Dcera to na Hlinné dobře zná, jezdí tam několikrát za týden na koně, takže kopce má slušně prochozené. Svěřila jsem tedy sebe a psy do její péče.

Vyjeli jsme autem z Hlinné přes Kundratice pod Varhošt, ale tentokrát jsme rozhlednu vynechali a dali se naproti na pastviny. Žádné pozoruhodnosti jsme neviděli, ale pohledy z kopců stály opravdu za tu námahu. Vítr sice chvílemi připomínal spíš zimní severák, ale bundy to jistily, tak se to dalo vydržet. Jenom mě mrzelo, že bylo všechno v mlžném oparu, takže fotky nejsou takové, jaké by byly za jasného počasí. Cestou jsme minuli velké stádo krav, ovcí a hejno hodujících krkavců. Od rozcestníku Pod Homolkou jsme pomalu přes louky sestupovali zpátky směrem na Lbín. Psi byli ve svém živlu, protože měli všechno jen pro sebe, další výletníky jsme potkávali jen sporadicky.

Pohled na vzdálené dominanty Českého středohoří, jako je Říp, Hazmburk nebo Milešovka, i když vše zahalené v jemné mlze, byl opravdu nádherný. Nastupující podzim nám ukázal, jaký je malíř, a předvedl nám svou škálu barev. Nemám ráda podzim, ale protože tóny podzimního zbarvení jsou i mé oblíbené, tak mu protentokrát prominu plískanice, vítr a chlad.

K tomu, abychom se cítili dobře a spokojeně, občas stačí opravdu málo. Chuť udělat něco pro své zdraví, radost z pohybu, krása a ticho přírody. Zapomenete, že vás bolí nohy, místo vlasů máte na hlavě ptačí hnízdo a tvář ošlehanou od větru jako pasák skotu v prérii. Přeji všem  hezký podzim a spoustu příjemných zážitků.