K napsání článku mě inpirovala nedávná diskuze na chatu ohledně fenoménu "Halloween". Je to oslava? Ale čeho? Já bych řekla - dýně, třeste se. Kdesi jsem se dočetla, že existuje určitá  spojitost mezi Halloweenem a Dušičkami. Zjednodušeně by tak mohlo být tak, že mladí oslavují Halloween a ti starší Dušičky.

Pamatuji si, že u nás v Klatovech, kde jsem žila jako hodně mladá, se držel svátek Všech svatých. Od toho je asi odvozeno, že leckde se ještě říká  Svatodušní svátky, ale oficiálně jsou to Dušičky - tedy svátek mrtvých.Vzpomínat na ně budeme celý život, tedy alespoň na ty dobré a milé, ale tento  den je to taková masová vzpomínka. Smutná vzpomínka. Ale Halloween bych řekla, že není smutná oslava, spíše naopak. I když ve tmě ty "příšerky", či vlastně svítící dýně také nepůsobí kdovíjak vesele.

Začnu tedy od Halloweenu, který se slaví vždy 31. října. Je to pevné datum, které se nemění. Hlavním symbolem tohoto svátku jsou duté dýně, jež zevnitř osvětlují svíce. Právě ta má zahánět zlé duchy. Říká se jí také "Jackova lucerna". Jack byl totiž velmi zhýralý muž. Když si pro něj přišel ďábel, tak ho Jack obelstil. Proto musí do skonání věků obcházet temnotou a svítit si svíčkou ukrytou ve vydlabané dýni. Jak praví pověsti, je to noc, kdy se prolínají dva světy. Ten náš hmotný a ten druhý nehmotný, který ne každý vnímá. V této době je rozhraní mezi nimi nejtenčí. Děti chodí v kostýmech od domu k domu a výměnou za básničku či koledu vybírají cukrovinky. Strašidelné kostýmy představují duše zemřelých. Do USA se Halloween rozšířil  masovou imigrací Irů a Skotů v 19. století. Vydlabané dýně se  zapálenými svíčkami uvnitř měli také usnadnit koledníkům orientaci v potemnělých ulicích. Pro zajímavost musím podotknout, že původně se vyřezávaly tuříny (řepa). Dýně ale údajně vypadají strašidelněji.

Masky a kostýmy sloužily Keltům k matení zlých duchů. Lidé v té době věřili, že strašidelnými převleky duchy zmatou a oni je nechají být. Američané se začali převlékat do kostýmů až počátkem 20. století, tentokrát již pro zábavu. Jak jsem osobně poznala při své návštěvě USA,  úplně nejznámější tradicí je "trick or treating", což já bych volně přeložila "dejte mi koledu, nebo Vám něco provedu".

Děti mé kamarádky, u které jsem bydlela, ve strašidelných kostýmech obcházely sousedy, zpívaly koledy a za to získaly drobné sladkosti. Pokud jim majitel domu neotevřel, jsou schnopni mu provést drobnou lumpárnu. Koledovat se chodí vždy po setmění. Kamarádka měla připraveny pro děti čokoládky, bonbonky a různé figurky s motivem Halloweenu. Přiznám se, že figurka s motivem smrtky či lebka a kostlivec mě moc neoslovila. V televizi pak běží hororové filmy o čarodějnicích a ve větších amerických městech se pořádá Halloweenský průvod, v němž děti soupeří o co nejoriginálnější a nejstrašidelnější masku. Ve filmech je často vidět nejznámější newyorský The Village Halloween Parade.  

První listopadový den je věnován vzpomínce na všechny svaté. Počátky této tradice úcty ke svatým je možno nalézt okolo roku 150. Úcta se měla vztahovat na ty, kteří prolili  pro Ježíše Krista svou krev. Antická tradice úcty k zesnulým znala hostinu u hrobu zemřelého. Oproti tomu už rané křesťanství začalo praktikovat nad hroby hostinu eucharistickou (Mše svatá). Svátek Všech svatých je tak vzpomínkovou slavností zemřelých, kteří dosáhli věčné blaženosti a Dušičky jsou proti tomu vzpomínkou na ty, kteří této blaženosti zatím nedošli.

Památka za zemřelé - Dušičky (duše v očistci) jsou rovněž svátkem slaveným 2. listopadu od 12. století jako vzpomínka na mrtvé. V římskokatolickém kalendáři najdeme u 2. listopadu název jako Památka zesnulých. Od roku 1915, kdy v první světové válce zahynulo velké množství lidí, mohou kněží celebrovat v tento den tři mše.  

V dnešní době stejně jako dříve je dobré vyjít k hrobu svých blízkých, vzpomenout na ně, poděkovat za naše životy, uvědomovat si své kořeny vyrostlé z předků. U hrobu ozdobeného věnci a zapálenými svíčkami tiše vzpomenout na ty, kteří již nejsou s námi. Rozjímání a vzpomínky jen podtrhuje podzimní nostalgie, mlhy, opadané listí a konce všech letních radovánek přinášející spíše smutnou náladu a doba příprav na zimu.

Chtěla jsem ve svém článku připomenout, že mezi těmito třemi svátky jsou určité rozdíly, ale jedno je spojující - vzpomenout si na své blízké zesnulé.

My Židé takové svátky nemáme. Naši zesnulí odcházejí do Šeolu, což je říše zemřelých, a čekají, až přijde Mesiáš, že budou vzkříšeni. V tom se do jisté míry shodují s křesťanstvím, ovšem křesťanství má vzkříšení mrtvých jednoznačně spojené se zmrtvýchvstáním Kristovým, což židovství nevyznává. Židé hroby květinami a svíčkami nezdobí, ale na připomínku za zemřelé se modlí kadiš a pokládají na hrob kamínky, Kamínky jsou svědectvím vpomínky, a když hrob žádné nemá, tak je  někteří lidé  na hroby neznámých zemřelých kladou. Ptala jsem se jednou rabína, proč kamínky a ne květiny. Odpověděl, že "je vždy lepší dávat květiny živým a mrtvým kamínky - ne obráceně"

Židé neznají pohřeb žehem neboli kremaci. Dodnes mají svoje hřbitovy a hroby za nedotknutelné. Proto se staré židovské hřbitovy nesmí obnovovat  jako u křesťanských, ale musí se zakládat nové.Ostatky nelze přenášet na jiné místo.