Je čtvrtek 17. listopadu a země slaví. Pro naši rodinu je to den jako každý jiný, jen jsme všichni doma. Venku se pomalu projasňuje, konečně vidíme něco jiného, než déšť a mraky. Poznali to i naši dva psí miláčci. Po odpolední kávě to s nimi začalo jaksepatří šít. Tak jsme se s dcerou oblékly, naložily hafany do auta a vyjely na náš oblíbený Střížák.

Foťák jel samozřejmě se mnou. A dobře jsem udělala. Každá světová strana poskytovala jiný pohled na krajinu. Hlavně se mi líbily barvy. Slunce už pomalu zapadalo, ale obloha a krajina spolu tvořily krásné obrázky, takže jsem mačkala spoušť a doufala, že z toho něco bude.

Výsledek musí posoudit jiní, něco se povedlo více a něco možná méně, ale radost z focení byla opravdová. Jsem pouhý amatér, vystavovat se nechystám, tak snad to někoho zaujme. Přeji všem dny plné pohody a trochu víc toho sluníčka.