U dam se sice nehodí zmiňovat věk, v jejím případě je to však důležité.  V březnu jí bude sedmdesát osm let. Neuvěřitelné, protože svým šarmem, pracovním nasazením a výsledky strčí do kapsy i většinu třicátnic. Jedna z nejuznávanějších architektek světa  je dáma, kterou je dobré zařadit si mezi inspirativní vzory, které ukazují, že věk není to nejpodstatnější.

Její otec jí říkával, že architektura není obor pro ženy. Jenže ji lákal a tak si prosadila svou, Což v době jejího mládí nebylo u žen tak obvyklé jako je nyní.

Vystudovala České Vysoké učení technické , pak Akademii výtvarných umění v Praze, pracovala v podniku Ústav bytové a oděvní tvorby. V roce 1968 odjela na stáž do Londýna a už tam zůstala. Zpočátku byla pracovní i životní partnerkou neméně úspěšného architekta Jana Kaplického. Výčet jejich pracovních úspěchů je impozantní. Zatímco v Česku se za socialismu o talentované architektce nemluvilo, ve světě se stávala čím dál žádanější. Projektovala nejrůznější stavby a interiéry, od luxusních butiků v Londýně či New Yorku, přes přístav v Brightonu až po modernizace cenných historických budov. Proslavila se zejména návrhy interiérů, v nichž je dominantou sklo a tím, že dokáže skloubit věci nové, moderní s těmi historickými. Zkrátka, ve svém oboru se stala absolutní špičkou.

Za každý úspěch se něčím platí. V jejím případě se to možná projevilo tím, že nemá děti, rodinu.  Její první manželství nevyšlo. Říká, že muže, se kterým by chtěla strávit zbytek života, už později nepotkala. Ovšem o osamělosti se v jejím případě mluvit nedá. Je obklopena řadou přátel, mladými lidmi. Architekturu totiž vyučuje, má své vlastní architektonické studio, často cestuje. 

Mezi její klienty patřili nejbohatší a nejvlivnější lidé světa od zakladatele počítačového impéria Steva Jobse po monackého prince Alberta. Ale nechme práce, podívejme se na Evu jako na ženu. Stojí to totiž za to.

V poslední době nestřídá účesy. Nosí půvabně jednoduché hladké polodlouhé vlasy.  Je drobná, štíhlá. Nikdy ji není vidět v něčem prudce barevném či vzorovaném. Její styl jsou hladké linie, černá, bílá, béžová barva, kalhoty. Klidně si i po své sedmdesátce vyráží v kožené bundě, stejné jakou nosí mladé rockerky. A přitom stále působí elegantně. Ráda své oblečení doplňuje výraznými barevnými šálami nebo výraznými zajímavými šperky.

Zkrátka, tato dáma může být inspirací jednak kvůli tomu, co dokázala, ale také kvůli tomu, jak vypadá, jaký si našla styl. Ale hlavně proto, že zůstala stále příjemnou Evou, která nezpychla z úspěchu a ráda se vrací domů do Česka.