Já i můj manžel jsme důchodci, kteří už potřebují na čtení brýle a delší čas na čtení návodu, abychom vše pochopili. To je důležitá informace pro začátek vyprávění o tom, jak jsme nemožní.

 Když nám po jedenácti letech vypověděla službu mikrovlnná trouba, rozhodli jsme se, že si ji hned půjdeme koupit. Vešli jsme do prodejny, rozhlížíme se, kde je náš požadovaný sortiment, a hned byl u nás prodavač. „Mohu vám pomoci?“ zeptal  se s úsměvem. Byli jsme rádi, že nemusíme bloudit po prodejně, a zvesela jsem odpověděla „Jistě a budeme rádi. Víte, my potřebujeme mikrovlnnou troubu, takovou lehce ovládající, prostě pro nás. Stačí nám, aby jen ohřívala.“ 

Prodavač se usmál, bylo mu asi jasné, že má před sebou technické antitalenty. Postavil nás před regál, kde byl velký výběr, a my jezdíme očima po značkách a nevíme, kterou si vybrat. Prodavač nám začal automaticky povídat, co která mikrovlnná trouba umí. Rozhodli jsme se pro bílou barvu a známou značku.

Doma jsme si mikrovlnku rozbalili a postavili na své místo. Já jsem dostala do ruky návod a začala předčítat, co máme kde zmáčknout.  „Počkej, tady na dvířkách je to asi nalepené, ne?“ upozornil mě manžel. „To víš, že jo, to musíme odlepit.“ A nehtem jsem se pracně snažila odlepit reklamní nálepku. Povedlo se, a proto jsme pokračovali ve čtení návodu. „Tady ten čudlíček je STOP,“ ukazuje prstem manžel na knoflík. „No to vidím, ale jak se nastaví čas, to mě zajímá,“ mračím se, protože mě začalo znervózňovat manželovo čtení nepodstatných věcí v tom momentě, kdy jsme nevěděli  jak ji zapneme.

„Tak hele, máme zmáčknout tento knoflík a držet pět vteřin“ mačkám knoflík a počítám jedna, dvě, tři, čtyři, pět…..“No a teď to musí blikat,“ informuje mě manžel. „Bliká čas“ odpovídám. „Teď musíš otáčet knoflíkem, až se ti posune na požadovaný čas. Pak to potvrdíš a znovu opakuješ“ čte manžel z návodu já a já hlásím „Otáčím knoflíkem, čas bliká…..ale hodiny se neposouvají, je tam pořád 10:40….“ Konstatuji. „Tak děláme něco blbě“, mračí se manžel a znovu opakujeme proces. Vypínáme elektřinu, zapínáme elektřinu, mačkáme knoflík, odpočítám pět vteřin, hodiny blikají, ale čas se neposunuje a je stále 10:40. Začíná být nervózní i  manžel: „Na co je tady ten čudlík?“ ptá se. „No to je přece STOP, to jsi mi už jednou četl a dvakrát jsi ho zmáčkl,“ zvýším hlas. „Nekřič na mne, já jsem nic nemačkal,“ stejným tonem mi odpovídá. Ježiši, to snad není ani možný, jak je sklerotický „Před  chvílí jsi mačkal tento čudl a říkal jsi mi, že je to STOP, a já jsem ti řekla, že mě to nezajímá, že chci zprovoznit mikrovlnku“…..cedím mezi zuby.

Naše dohadování  pokračovalo a gradovalo až tak, že jsme si vyčítali události, co se staly před dvaceti lety, a tak manžel vzal mikrovlnku, že ji půjdeme reklamovat, protože hodiny se nehýbají a hotovo. „Jo a uděláme ze sebe blbce, to je nejlepší, co“ cítím se dotčená. Mikrovlnná trouba putovala do krabice a i s návodem.

Otevřely se dveře a přišel mladší syn domů. „Ahojky, co tu děláte?“ ptá se a dívá se na velkou krabici. „Koupili jsme mikrovlnu a budeme ji reklamovat, prostě nejde tam nastavit čas. Hádáme se tady a nevíme si s tím rady,“ říká  manžel synovi a já dodávám „Táta už neví, že před minutou mluvil o STOPu a teď se hádá, že nic neříkal,“ jsem nazlobená. „Ukažte, já se na to podívám,“ nabídne se syn a vytáhne z krabice mikrovlnku. 

Mikrovlnku jsme postavili na stůl, natáhli opět prodlužovačku, zapojili. „No tak nám to ukaž,“ spíše s ironií říká manžel. Napřed synovi ukážu na hodiny, že nám nejdou nastavit a je tam stále 10:40, že sice blikají, ale neposunují se. A teď syn vysloví historickou větu „MAMI, A PROČ NESUNDÁTE TU NÁLEPKU?“ 6 „Jakou nálepku, to jsou přece hodiny….“ strčím hlavu až k mikrovlnce. „No to jo, tam je čas, ale přes ten čas je tahle nálepka, a když ji odstraníš, tak máš tam opravdové hodiny“.

Syn odlepí nálepku s časem 10:40, objeví  se displej a začnou blikat hodiny. Syn zmáčkne dle instrukcí knoflík na pět vteřin, nastaví čas a bylo to.  Manžel si hned dal ohřát polévku, protože mu vyhládlo. „Teď si představ, kdybychom šli do prodejny s reklamací, že nám nejdou hodiny, tak tam budeme za blbce“ a usrkne polévku.