Dnes jsem musela jít na poštu ověřit jednu zásilku, kde se toulá, protože mi můj kamarád zavolal, že zásilku nedostal. Když jsem kráčela na poštu, už jsem věděla, co provedu, že zkusím jeden test. A proč test? Protože když jsem jednou byla na poště, stála jsem v dlouhé frontě, podotýkám v jedné frontě, i když byla otevřena tři okýnka. Před každým okýnkem je velká cedule, tudíž tu si přečtou i lidé bez brýlí, kde je napsáno, abychom stáli u každého otevřeného okýnka a nevytvářeli jednu frontu. Píši to zjednodušeně. Tenkrát se jedna paní postavila tak, jak bylo psáno. Myslela jsem si, že ji někteří lidé "sežerou", jak se do ní pustili, že se má postavit na konec. Já jsem se jí tenkrát zastala, že stojí správně, že je to tam napsané, a že je to naše hloupost, že stojíme v jedné řadě.

Tak jsem proto chtěla vyzkoušet, jak to dopadne dnes. Ach jo, nemýlila jsem se v našich českých lidech. Stála jedna dlouhá fronta až ke dveřím a já suverénně se postavila k okénku druhému. U okénka stál ještě jeden pán, který si něco vyřizoval, a přede mnou paní, která byla na řadě. Když jsem už měla jít já, tak jsem se zeptala Romky, která stála v té dlouhé frontě, jestli je na řadě. Začala na mě zvyšovat hlas, ať mažu na konec fronty, že je jedna fronta. Tak jsem se jí zeptala, jestli se naučila říct, že to má tady jasně napsaný. Ona na mě mluvila nahlas a já se jí podřídila také stejným tonem. Ona, že taky stála tu dlouhou frontu. Já jsem jí na to odpověděla, že je to její problém, pokud ovšem umí číst. Jenže se uvolnilo místo u okýnka, tak hned tam šla.

Tak ji vystřídal mladý pan, který stál v té dlouhé frontě. Pustil se také do mě, že ten starý pán, co stojí za ním, taky už dlouho stojí a já ať mažu na konec. Já jsem řekla, že je mi to úplně jedno, že to není problém. Já se podřizuji organizačnímu řádu pošty a ne tomu, co si tady vymyslí lidé. Opět jsem se ho zeptala, jestli umí číst.

Když jsem měla jít na řadu k okýnku, tak jsem řekla tomu starému pánovi, který byl dle mého odhadu starší ode mne asi o pět let se slovy :"Když jste pane tak starý, pojďte, já vás pustím"......."Nene, já nejdu, já jdu tady k tomu okýnku". Já jsem byla vyřízena ani ne za minutu a odešla jsem. Ten pán, co mě káral a vyháněl na konec řady, tam stál dále.

To jsme my, čeští lidé, nevšímáme si, neřídíme se organizačním schématem úřadů, pošty atd., ale vytváříme si svá pravidla, raději budeme stát dlouhou frontu, než abychom se postavili tak, jak si přejí úřednici, abychom náhodou nelitovali toho, že jsme raději nešli k jinému okýnku, že tam jsme mohli být dřív.

A nyní mě můžete ukamenovat, vy, co máte stejný názor, jako ti lidí, kteří si vytváří svá pravidla.