Bruslení jsem milovala. Nikdy jsem neměla tzv. krasobruslařské bílé boty, ale i v těch obyčejných mi to šlo moc dobře. Bydleli jsme kousek od rybníka, takže jsme zimu trávili tam. Pak jsem vyrostla, mládí to tam a mně se po letech dostaly do rukou brusle. Byly půjčené a . byly mi trochu menší, ale na chvíli jsem se zase dostala do let dospívání a ještě mi to i jezdilo. Druhý den jsem sice necítila nohy, ale bylo to fajn.
V posledním zaměstnání mi kolegyně nabídla brusle. Tentokrát moji velikost, a tak se mi splnil holčičí sen a já konečně taky měla vlastní krasobruslařské bílé boty. Vyzkoušela jsem je před pár lety, když zamrzl velký rybník v Píšťanech. Tentokrát se to bez pádů neobešlo, ale stejně se mi to líbilo.
No a v sobotu 28.1.17 mi dcera oznámila, že se jede bruslit. Rybník v Píšťanech za Žernosekama se mezitím přejmenoval na Žernosecké jezero, ale podstatné bylo, že bylo dokonale zamrzlé. Vzaly jsme s sebou i naši vnučku Aničku, která stála na bruslích jednou v životě. Já vzala ty svoje, dcera byla bohužel bez nich, Anička ty svoje a vyrazily jsme.
Jezero bylo opravdu zamrzlé, všude vrstva sněhu, až na vstup na plochu. Asi tři metry od kraje byl led hladký jak dětská prdýlka, takže vstup na něj bez držkopádu takřka nemožný. A v tu chvíli se ozval můj pud sebezáchovy. Oznámila jsem, že bruslit nebudu. Po dceřině naléhání jsem obula jednu botu, koukla na led, zmocnil se mě panický strach a bylo vymalováno. Do bruslí mě už nikdo nedostal. Našla jsem si nedaleký plůtek, který byl přesně k sněžné ploše a potupně jsem se plížením a ručkováním dostala k holkám. Neumím to vysvětlit, ale něco mě prostě od bruslení odradilo. Nadala jsem si do srabů, ale nakonec jsme si to užily. Byla tam dceřina kamarádka s holčičkama a s přítelem, takže byla sranda. Aničce to kupodivu opravdu šlo (je skrytý talent po babičce) a pro velký úspěch si to zopakovali ještě v neděli. Tentokrát beze mě, ale se synem, Aniččiným taťkou. Dcera si konečně taky zabruslila, takže spokojenost na všech stranách. Doufám, že se přece jen ještě někdy na brusle postavím.
Nezbytný foťák byl se mnou. Kvalita fotek asi nebude nic moc, protože byla mlha, pěkná zima a začínalo se stmívat, ale snad mi to odpustíte. Jeden dotaz na konec. Myslíte, že jsem srab?
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Redakce
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
