Což slyším výkřiky z ukrytých souhvězdí?

Což slyším povzdechy tajených bolestí?

Je to snad blouznění? Je to snad čekání?

V těle svém tón slyším věčného klekání.

Kdykoli jdu, vždycky slýchávám v duši své

pláč, vzdechy horoucí, výkřiky děsivé,

tam, kde je srdce mé, tam cítím napětí,

které jak pružina stýká se se zemí,

vytrysknout, vyrazit, vylít se k zenitu,

podivná síla – která prý není tu…

To cítím rytmické údery do prstů,

bušení srdce a ve svalech ozvěnu.

Při práci, na loži, v srdci mi stále zní,

v hodině smrti chci vykřiknout: Nalezni

den, kdy chceš zrušit tón věčného klekání!

- Ať světlo v duši tvé zhasí jen svítání!!