Ne za premiéra, nýbrž za město Sobotku u Jičína. Tam jsme podnikli sobotní výlet. Chtěli jsme vyrazit z náměstí v 10 hodin. Vyrazili jsme v jednu, či spíš vypotáceli se. Jak se to mohlo zvrtnout?

Zaparkovali jsme na náměstí a při hledání turistických značek nás upoutala cukrárna Stáza. Mají denně minimálně do pěti (!). Skončilo to neuvěřitelně dobrými šlehačkovými rohy, při odchodu jsem si dal ještě vynikající zmrzlinu. Karamelovou, leč podpořenou slaným máslem. Mňam! (Vnuk by řekl: Hustý!)

Už jsme našli správný východ z náměstí, když jsme narazili na hotel Pošta. Řízkové hody! No páni, jak píšu, z náměstí jsme se vypotáceli v jednu hodinu. Speciální císařský chléb jsme si už koupili jen do zásoby.

Chcete-li se někdy vypravit za Sobotku, doporučuji přijet s velkým náskokem, protože Stáza bude určitě otevřená a kdo ví, co nachystají v Poště.

♠ ♠ ♠

Ještě překlad téhož pro poetické duše:

Když jsme dorazili na náměstí, málem jsme se přerazili o cukrárnu Stáza (šlehačkové rohy). Jakmile jsme pak z ní vyrazili, hned jsme se zarazili, protože tam byl hotel Pošta s řízkovými hody. Když jsme tam dorazili, tak jsme se tam dorazili. Už bychom vyrazili na tu vycházku za město, ale to jsme narazili na pekařství s císařským chlebem. Konečně jsme si nahoře pod lesem pořádně orazili. Celkem asi osm kilometrů jsme urazili, než jsme zas dorazili na náměstí, ale v cukrárně nás dorazili novou zmrzlinou (rohy došly). Prostě – i kdybyste se přerazili, musíte někdy do Sobotky.