Sotva jsem zavřel dveře do restauračního sálu, už na mě: „Dáte si něco k pití?“ Mladá holka, odbarvená blondýna, při těle, s medvědím kroužkem v nose. Zas jedna taková, zachmuřil jsem se. Typická servírka, špatně vychovaná, sebejistá, přidrzlá. Určitě líná a pitomá. Však na to vypadá.

Posadil jsem se ke stolu a objednal si. Za pár minut přišli další hosté: asi devadesátiletá babička se svým synem. Okamžitě se u nich ta blondýna objevila. To zas bude halekat, jestli si dají něco k pití, pomyslel jsem si, avšak… Holka začala pomáhat evidentně cizí babičce z kabátu a usazovat ji ke stolu. Babička se z nějakého důvodu ne a ne posadit. Přitom si něco brmlala, asi se bála, že by spadla. S nekonečnou trpělivostí jí ta servírka tak dlouho pomáhala, židli zastrkovala a odstrkovala, až se babička spokojeně usadila. Pak jim na jejich dotaz začala radit, co si myslí, že se kuchaři zvlášť povedlo. „A dáte si k tomu hranolky, jak je tam napsaný, anebo kaši?“ dotazovala se. „A tu kofolu chcete do trojky, do čtyřky, nebo do pětky? A přála byste si… A chtěla byste k tomu…“ 

Spadlou francouzskou hůl hbitě zvedla. Tatarku na jejich přání odnesla („samozřejmě že vám ji nebudu počítat“), babiččin spadlý nůž hbitě vyměnila. Dokonce se přišla zeptat, jestli je všechno v pořádku a něco nepotřebují. To všechno nikoliv v luxusním mezinárodním hotelu, nýbrž kdesi u Liberce v obyčejném „zájezdním“ hostinci na křižovatce.

Já to všechno sledoval nad kuřecím stehnem s kaší a draly se mi slzy do očí. Tak takhle pracují profesionálové. A možná že někteří ani tak ne. V duchu jsem ji odprošoval, ale vyjádřit jsem se nemohl jinak než dýškem. Zrovna mě nenapadaly správný slova.

Možná vám stačí podotknout, že byla prostě „dobře vychovaná“ nebo že má doma podobnou babičku. To je všechno možné, ale mně to připomnělo ještě něco víc: Jak snadno se mýlíme v jiných lidech. To o sobě máme to nejvyšší mínění. O ostatních – příliš často ostražité, kritické, odsuzující. Hledáme chyby. Vidíme hned rudě. Tohle je určitě podvodník (jak ten se dostal k penězům?). Tohle je určitě levičák (nebo pravičák). Tenhle určitě nemá rád zelí, protože řekl, že nemá rád knedlíky.

Jak napsal ruský básník Gercen: Člověk čte knihu, ale chápe jen to, co má v hlavě. Vybírá si, co se mu „hodí do krámu“ (do jeho životní filozofie) a co je v souladu s jeho předsudkem. Nevnímá odlišná fakta, odlišná slova a odlišné významy slov. Přeskakuje je. Někdy mi to připadá, že některý člověk ne a ne dospět ani v pokročilém věku. Nebo se to naopak zhoršuje? Jak u koho. Někomu ve stáří přibývá na smířlivosti, jinému na nesmiřitelnosti. Zajímavé.   

 „Ještě pivo?“ Servírka mě vyrušila z mého zadumání. Dal jsem si ještě jedno malé, protože jsem se nechtěl okamžitě vytrhnout ze svého zadumání. Zas to řekla takovým tónem, tak napřímo, že bych si pomyslel: Zase ta bloncka. Ty blondýny jsou strašné. Pitomé a nevychované. Anebo ne? Zdaleka všechny ne, podobně jako černovlásky a brunetky? Zdaleka ne všichni, podobně jako my ostatní.