Kdo vás přečte, moje knihy,

kdo vás bude číst,

až se snese na můj kámen

javorový list?

Knihovna se rozesýchá,

mně se nějak špatně dýchá,

nechce se mi jíst.

Kdo vás bude číst?

Kdo vás bude, moje housle,

do svých rukou brát,

až si budu mezi stromy

dny a noci spát?

Struna za strunou vám praská,

jste jak popleněná láska,

odvykly jste hrát.

Škoda nastokrát…

Kdo ti bude, moje milá,

hledět do očí,

až můj záhon rozmarýny

žabka přeskočí?

Až se ze mě stane tráva,

kdo tě bude polaskávat

ve své náručí,

v cizí, bůhví čí?