Slavnost Zmrtvýchvstání Páně (Hod Boží velikonoční) je největší slavností křesťanského církevního roku, při níž se slaví Kristovo vzkříšení a vítězství nad smrtí. Období Velikonoc v sobě mísí pohanskou i křesťansko-židovskou tradici. A tak ať už je slavíme či neslavíme, většina z nás dodržuje určité tradice, o kterých někdy ani nevíme, jak vznikly a co znamenají.

V minulém povídání o Masopustu jsem Vás seznámila s chodskými tradicemi jeho oslav, a  protože pocházím z Plzeňska, je mi tento kraj nejbližší. Jako všude, i u nás po veselém Masopustu přichází doba předvelikonoční - 40 dnů půstu. A protože Velikonoce už pomalu klepou na dveře, začnu povídání o jeho tradicích.

Velikonoce stejně tak jako Vánoce provázelo a stále provází nepřeberné množství pohanských i křesťanských zvyků, které se někde zcela prolnuly. Většinou však velikonoční zvyky vycházejí z podstaty života rolníka na zemědělském venkově - jsou to svátky jara, kdy se příroda opět probouzí k životu a různými obřady je potřeba zabezpečit úrodu a zdar nově nadcházejícícho zemědělského roku - to jsou tedy Velikonoce lidové a dále je možno rozlišit Velikonoce křesťanské a světské. 

Na Chodsku se o Velikonoční neděli nesnídalo a hospodyně vstaly časně ráno, aby došly pro čerstvou vodu Věřilo se, že ta, které ji nejdřív nabere, bude mít nejvíc mléka. A tak se i stávalo, že některé pro ni běžely ihned po půlnoci. Na ranní mši si lidé nosili do kostela v bílých šátcích vejce, mazance, pečené beránky, víno a další pochutiny. Všechny pokrmy kněz po ukončení mše posvětil. Je zajímavé, že i v pravoslaví existuje podobný rituál - svěcení pokrmů. Z posvěceného jídla musel každý ve stoje sníst kousek k obědu. Měla to být i ochrana proti bloudění, protože když si bloudící vzpomněl, s kým jedl o Božím hodu, našel správnou cestu. Na Chodsku tomu lidé dodnes velmi věří.

V tento den si také chodské ženy vymění svoje postní kroje, v nichž převládala barva fialová, modrá a tmavě modrá, za sváteční pestřejší.

Mám moc ráda chodské kraslice, jsou skutečně neobvyklé tím, že v některých vesnicích základ tvoří namísto červené barvy barva černá, do které jsou pak vyryty barevné motivy. Mám jich dodnes pár a vždy na Velikonoce jimi ozdobím sváteční stůl. Kraslice se rozdávaly koledníkům nebo zamilované dívky uctily své chlapce. Na barvení se nejčastěji používá barva červená, v lidové symbolice vyjadřuje lásku. Proto se také Velikonocům říká "na červený vejce". Obarvení zvyšovalo magickou moc vajec a každá barva měla svůj význam. Nejen na Chodsku byla nejoblíbenější barvou červená. Jak se do barvení dostala i ta černá, nevím, kraslice takto zdobené jsem zakoupila asi před 30 lety v Domažlicích na Velikonočním trhu.

Je zajímavé že vajíčka barvili například staří Egypťané, Peršané a Římané. V jedné z legend se traduje, že v době, kdy chodili Ježíš s Petrem po světě, poprosili chudou selku o nocleh a jídlo. Selka je přijala a připravila k jídlu vařená vajíčka. Ježíš Kristus jí opět celá vrátil, navíc krásně malovaná.

Na Chodsku k Velikonočnímu pondělí patří pomlázka. Pomlázka (dynovačka) bývá zhotovena z 8 i více spletených prutů vrby a ozdobená barevnými stužkami. Chlapci chodí dopoledne "po červených vejcích" a šlehají děvčata pomlázkami. Z vrby jako symbolu procitlé jarní přírody se dotekem proutku přenáší omlazující síla, zdraví a krása. Dříve dokonce za vyšlehání dívky musely zaplatit. Říkalo se "Pomlázka bez vajíček - milování bez hubiček". Ženich tak dostal z lásky v pěkném šátku až 24 vajec - červených strak.

V každé domácnosti pak nesmí chybět "mazanec". Je symbolem slunce, zadělává se na Bílou neděli a dělá se ze stejného těsta jako vánočka. Dalším symbolem Velikonoc je pečení beránka či zajíčka. Beránek symbolizuje v židovské tradici Izrael jako Boží stádo, které vede Hospodin. V křesťanství je beránek symbolem Ježíše Krista, protože byl jako beránek.obětován za spásu světa.

Moje snacha v mládí slyšela o tom, že o Velikonocích se hledají poklady, a tak si z toho vytvořila svou tradici, o Velikonočním pondělí se na zahradě schovají různé sladkosti (vajíčka či čokolády) a a obě vnoučata (6 a 3 roky) dostanou do ruky košíčky a hledají, co jim máma s tátou uschovali do skrýšek. Říká se tomu, že jim to tam zanechal zajíček či králíček. Děti to milují a těší se na hledání. Nevím, zda tato tradice někde existuje. Já ji viděla až u své snachy a ona ji získala od rodičů. Jedná se zřejmě o německý zvyk ještě z doby pohanské, kdy statný zajíček asistoval jejich germánské bohyni Ostaře při obřadech jara.

U nás na Plzeňsku patří také k Velikonocům pečení tradiční "hlavičky" neboli nádivky. Do ní patří čerstvé bylinky a i čerstvé kopřivy, kontryhel a další. Většinou nádivku tvoří namočené pečivo v mléce s přidáním vajec a třech druhů masa.

Přeji Vám všem krásné Velikonoce, hodně sluníčka, lásky a pohody. U nás se říkalo, že každý si má vzít o Velikonocích něco nového na sebe, "aby ho beránek nepokakal". Tak si užívejte krásné jaro a ať Vás nikoho beránek ne.....ká.