Třicet let jsem pracovala jako knihovnice v oddělení pro děti. Pamatuji léta osmdesátá, kdy knihovny byly ještě pouhými půjčovnami a děti v anketách či dotaznících umísťovaly knížku na jedno z předních míst v oblasti zájmu. A děti, které navštěvovaly knihovnu, četly a četly hodně. Poměrně dramatická změna nastala po revoluci v 89. a s nástupem a rozšířením počítačů. Zájem o knihy a o knihovnu upadal. My knihovnice jsme chápaly, že tomu nejde úplně zabránit, ale že by se mělo a mohlo udělat něco, co by přivedlo děti zpátky k četbě a knížkám. A když „někdo něco udělat může, pak to udělat musí,“ tvrdil už Karel Čapek blahé paměti. A tak začaly podnikavé knihovnice vymýšlet aktivity, které by například vytvořily atraktivnější prostředí z knihoven. Nápad umožnit malým čtenářům pobyt v půjčovnách v době, kdy ji běžný čtenář nenavštíví, tedy v noci, se vylíhl v hlavách dvou iniciativních „děvčat“ Mirky a Hanky z Knihovny B.B.Buchlovana v Uherském Hradišti. Co takhle vymyslet zábavný program na večer a potom v knihovně s dětmi přespat? A ještě si přizvat vzácného návštěvníka, od jehož narození uběhlo právě 195 let? Psal se rok 2000 a oním oslavencem nebyl nikdo vhodnější než slavný pohádkář H. Ch. Andersen. Tak nějak byla zahájena tradice „Noci s Andersenem“, která trvá dodnes a rozšířila se postupně do knihoven po celé republice i do okolních států střední Evropy.

Nezapírám, že i já jsem patřila k těm tehdy teprve několika „odvážným“, které se rozhodly následovat příkladu „buchlovanek“, a vyzkoušela jsem si to hned následující rok. Jak ona Noc probíhala, by bylo na dlouhé povídání. To, že této akci předcházela dlouhá a pečlivá příprava, je také nabíledni. Měla jsem v té době za sebou zajímavé školení dramatické výchovy a řadu poznatků jsem úspěšně využila. V praxi to znamená asi tolik, že děti během programu vystupují v nejrůznějších rolích např.princezen, zvířat, ale i věcí podle rámcového scénáře. Text není předem daný jako v divadelní hře, ale jednotlivé postavy improvizují. Je to hra a děti si ji náramně užívají. Je to někdy až s podivem, s jakou kreativitou. Každý v sobě neseme od mládí schopnost hrát si na někoho a nebo něco předstírat. Pro případné zájemce přikládám v závěru ukázku jednoho ze scénářů, které jsme využili v následujících letech. Samozřejmě se nabízela příležitost strávit noc s jednou z Andersenových pohádek. Historicky první byla Princezna na hrášku, následovaly Divoké labutě, Sněhová královna, Malá mořská víla…

A léta ubíhala a Noc s Andersenem se setkala s velkým ohlasem. Rozšířením počítačů i do knihoven se přidal další fenomén – chatování během Noci mezi knihovnami i kontakty s médii, jejichž prostřednictvím se tento pořad dostával postupně do povědomí širší veřejnosti.
Noc s Andersenem jsem organizovala 10 let. Začínala jsem v roce 2001, končila v roce 2011, kdy jsem odcházela do důchodu. Za tu dobu se práce v půjčovně pro děti dost výrazně změnila. Vedle Noci se přidaly i jiné zábavné aktivity, jako např. „Ptáčkoviny“, což je závod v terénu na způsob orientačního běhu, kdy děti na jednotlivých kontrolních stanovištích plní úkoly týkající se četby, literárních postav, spisovatelů, ilustrátorů. Výčet dalších podobných pořadů by vydal určitě na celou stránku. Důležité je hlavně to, že knihovny fungují dál navzdory jiným velkým lákadlům, jako jsou třeba počítačové hry. Ale ty děti, které chtějí číst, si cestu do knihovny najdou. A najdou v nich nejen krásné knížky, ale i mladé nadšené knihovnice, které pro ně vymýšlejí nové a nové zábavné pořady s knížkami a nejen s nimi. A tato mladá děvčata si občas přizvou ke spolupráci i „knihovnické babičky“. Proto jsem se rozhodla napsat tento článek o Noci s Andersenem. Neboť v roce 2011 jsem úplně neskončila a znovu se rok co rok setkávám s tímto pánem a jeho odkazem, i když ne už v roli hlavní organizátorky, ale pomocnice. A zase si to společně s dětmi užívám!

Noc s Andersenem se pořádá každoročně vždy z pátku na sobotu v den, který je nejblíže datu Andersenova narození 2.dubna. Letos to byl pátek 31.března. Bližší informace se dají snadno vyhledat na internetu.

Přiložená fotodokumentace nezasvěcenému mnoho nevyjeví, ale nadšené tvářičky dětí mluví za vše.

Přikládám také na ukázku text jednoho ze scénářů. Pokud se někomu zdá tento článek dlouhý, nemusí číst dál.

SCÉNÁŘ  -  DIVOKÉ LABUTĚ
1. První úkol - uvedení do děje pohádky Divoké labutě
Děti jsou rozděleny do dvou skupinek. Pracují nezávisle na sobě. Každá skupinka má za úkol vytvořit „zmrzlý“ obraz podle zadaného jednoduchého textu.*
Následný rozhovor na téma: Co a proč se změnilo ?
2. Čtení první  části pohádky. Zlá čarodějka zaklela své nevlastní syny v labutě.
3. Jejich sestra je hledá a po delším putování přichází k moři.
Relaxace a uvolnění za zvuku hudby.* Vyvolávání představ mořského břehu.
Následné výtvarné ztvárnění pocitů.
4. Čtení pohádky. Přilétají labutě a dočasně se mění  v lidské bytosti.
Simultánní pantomima Letící labutě za zvuku hudby (Čajkovský -Labutí jezero suita)
Hra : Pozor, děti, labuť letí! (obdoba hry NA TŘETÍHO v kruhu) - přehazování polštářku. Středový hráč se jej snaží zachytit. Pokud se mu to podaří, vymění si místo s tím, kdo házel.
5. Čtení pohádky.Labutě nesou Elišku přes moře
Cvičení důvěry a ohleduplnosti. Za zvuku hudby (Debussy - Moře) je jedno z dětí (postupně se vystřídají všechny) neseno a kolébáno ostatními v roztažené dece.
6. Čtení nebo vyprávění pohádky. Labutě přistávají na útesu uprostřed moře
Hra “Vejdeme se všichni ?“ Roztažené papíry představují útes. Překládáním na poloviny se prostor postupně zmenšuje. Skupinky se musí vtěsnat do co nejmenší plochy.
7. Pokračování četby nebo vyprávění. Eliška se zabydluje v jeskyni a začíná s výrobou košil pro své bratry.Musí být němá.
Hra :SOUTĚŽIVÁ PANTOMIMA*
8. Pokračování pohádky. Eliška se setkává s králem, ten si ji chce odvézt s sebou na zámek.
Cvičení : ZVEŘEJŇOVÁNÍ MYŠLENEK
Děti se posadí do kruhu a postupně každý vstoupí do role Elišky. Předvede její vnitřní monolog. Co udělá ? Půjde s králem a nebo zůstane, aby zachránila bratry?
9. Král odvede Elišku i se všemi jejími věcmi, tedy i s rozešitými košilemi
Ale nedostává se kopřiv. Eliška se pro ně musí vypravit na hřbitov, tajně v noci.
Zkouška odvahy, cesta na „hřbitov“ (skladiště nebo kůlna v zahradě knihovny). Každý jednotlivě musí přinést jednu „kopřivu“ (vyrobenou  ze špejlí a krepáku)a při tom nepromluvit!
Ostatní zatím tkají „plátno“ z odstřižků látek.
10. Závěrečná část. Nenávistný arcibiskup odsuzuje princeznu jako čarodějnici. Má být upálena na hranici. Práce je téměř ukončena. Stačí navléknout bratrům košile... Oblékací soutěž dvou družstev . Děti stojící v zástupu si postupně co nejrychleji oblékají jednu košili. Vítězí družstvo, které stojí nejdříve nehybně a v pozoru.

Kouzlo je zlomeno, bratři vysvobozeni, koná se slavná svatba Elišky a krále...
Závěrečná „hostina“ na zámku. Děti dostanou drobné cukrovinky a pití.
Reflexe společného prožitku.
Přílohy :
ZMRZLÝ OBRAZ
Zadání pro první skupinu:
Síň královského paláce. Slavnostní hostina. Spokojený a šťastný královský pár a jejich děti. Chlapci - princové si pochutnávají na jídle (libovolné), princezna si s radostí prohlíží obrázkovou knížku.
Zadání pro druhou skupinu:
Síň královského paláce. Slavnostní hostina, ale jen pro krále a královnu. Král se tváří upjatě, jako by nechtěl vidět vyčítavé pohledy svých synů. Ti mu ukazují prázdné talíře. Malá princezna v koutku pláče. Nad ní stojí královna s rukou napřaženou k ráně.

RELAXACE - U MOŘE
Jste na místě, kde se cítíte příjemně a bezpečně...udělejte si pohodlí..., tak, abyste se co nejvíce uvolnili a cítili se co nejpohodlněji...zaposlouchejte se na chvíli do hudby...uvědomte si svoje vlastní tělo...jak ležíte...nic nedělejte, nehýbejte se a jen se uvolněte...ležíte na teplé sluncem vyhřáté pláži...je vám hezky a příjemně...odpočíváte se zavřenýma očima...myslíte jen na příjemné a milé věci...posloucháte hlas moře, ptáků, šumění vln...z dálky se k vám nese vzdychání a zpěv velryb...myslete jen na sebe a svoje tělo... uvědomte si své prsty u nohou...špičky prstů...jemně je pokrčte...uvolněte...pokrčte a uvolněte...nechejte uvolnění pomalu stoupat od špiček prstů nahoru ke kolenům....stehnům...uvolněte svoje bříško, hrudník, krk, ramena...a teď se vlna uvolnění přelévá do obou vašich rukou...směrem dolů...až do konečků prstů na rukou...jemně pokrčte prsty na rukou...povolte...znovu pokrčte...uvolněte...teď si uvědomte svoji tvář...stáhněte tváře...povolte...stáhněte ústa...povolte...teď znovu vnímejte zvuky kolem sebe...šumění vln...představujte si, jak moře vypadá, jak se mění jeho barva, jak je v pohybu...bílou pěnu na vlnách...slunce se zrcadlí na hladině...voda omílá oblázky na břehu...vlny vyplavují na břeh lastury podivných tvarů....a teď se budeme pomalu vracet zpátky do skutečnosti...dýchejte zhluboka, protáhněte ruce a nohy...otevřete oči...posaďte se...

SOUTĚŽIVÁ PANTOMIMA
Vedoucí má na lístečku podstatná jména. Skupina se rozdělí na dvě části a každá vyšle k vedoucímu jednoho hráče, který jim oběma pošeptá jedno slovo. Hráči před svými skupinami hrají pantomimu na toto slovo. Skupina je má uhodnout, napíší, co si myslí, že se hrálo. Pak další dva hráči hrají další slovo. Za každé správné slovo dostává skupina bod.
Příklad slov: klavírista, motýl, sněhulák, toreador, citron, šampaňské, provazochodec, špagety, kominík, myš, kuchař, deštník, hodiny, učitel, zloděj, vysavač, žehlička, policista, blecha.