Naposledy jsem psala o svém dni D v hotelové kuchyni a pak jsem se tak trošku odmlčela, protože jsem se plně oddala kuchařině a začala skutečně na sobě makat.

Po mém úspěchu v den D mě začali kuchaři, číšníci, servírky a především moji šéfové brát tak nějak vážněji, už jsem nebyla pro ně jen pomocná síla, která myje nádobí a oškrábe brambory. Na podzim loňského roku byl doslova boom se společenskými akcemi různého druhu a já jsem dále mohla dělat různé pokrmy studené kuchyně. Nezůstalo ale jen při tom. Osvědčila jsem se při vaření knedlíků, zdokonalila jsem se ve výrobě různých salátů, kde hlavně bramborový salát v mém provedení slavil velký úspěch nejen u hostů, ale i u mých kolegů. Dostala jsem se k smaženým pokrmům a servírování i teplých jídel. Pečení moučníků se stalo taky mojí parketou. Takže lze konstatovat, že jsem se docela dobře zapojila do kuchařského týmu.

K tomu přibylo ještě i to, že tak trošku díky mým technickým vlohám a schopnostem jsem se naučila samostatně ovládat všechny stroje v kuchyni, i když je to i tak trošku fyzicky náročné, a robot se mi stal pomocníkem a zrychlil přípravu pro pokrmy. Navíc jsem koukala kuchařům pod ruce, jak co dělají.

Listopad byl nabitý až na doraz a v mé hlavě se zrodila jedna myšlenka – nebýt již jen pomocná síla, která vykonává dost kvalifikovaných kuchařských činností za plat pomocné síly, ale proč se nepokusit o to, stát se profi kuchařem. V mém případě šťastná hvězda zřejmě zasvítila, protože po krátkém surfování jsem narazila na rekvalifikační kurz pro profesi kuchař, po jehož případném absolvování a vykonání zkoušek absolvent získá osvědčení pro kvalifikaci kuchař, a to pro přípravu teplých pokrmů, minutek a pokrmů studené kuchyně, tedy tři zkoušky a tím i tři základní osvědčení pro profesi kuchař, posvěcená ministerstvem školství s dobrým předpokladem pro získání výučního listu.

Cena kurzu nebyla malá, téměř 20 tisíc, ty jsem naštěstí měla nasyslené díky práci v hotelové kuchyni. Pak to mělo již rychlý spád. Poslala jsem přihlášku, místečko v kurzu ještě bylo, tak mě přijali, dostala jsem veškeré informace, jak vše bude probíhat. Kurz začínal 16. ledna 2017 a ukončení koncem dubna. Docela nabitý program, jak teorie i praxe, dojíždění do Prahy, skoro dvě hodiny tam a dvě zpět, 4 hodiny výuky, k tomu ještě i finance na dopravu. To jsem však nepovažovala za překážku a věřím, že vynaložené finance a čas se mi vrátí, a i kdyby ne, což si nemyslím, je důležité pro sebe něco udělat. Jsem přece mladá důchodkyně, plná síly a zdraví a s velkým tahem na branku, práci mám v oboru a šéfové velmi pozitivně přijali mé sdělení, že si budu zvyšovat kvalifikaci. A i tak trošku ješitnost, přece ještě nepatřím do starého železa, dokážu to.Takže kurz začal a teď i skončil. Bylo to trošku náročné, naštěstí můj mozek byl schopen přijímat nové informace, kterých zas až tak málo nebylo, a hlavně je i reprodukovat u zkoušek. Je vše úspěšně za mnou a všechny zkoušky jsem udělala výborně. To ale nebyla náhoda, připravovala jsem se velmi zodpovědně, nejen jsem šprtala, ale i vařila doma, což mí blízcí, kteří byli mými pokusnými králíky, velmi ocenili.

No a teď půjdu do finále – získání výučního listu. Už mám veškeré propozice, začínám zpracovávat závěrečnou práci – zadání je sestavit slavnostní šestichodové menu na téma velikonoce, kdy hlavní chod menu budu vařit u zkoušky. Vše bude probíhat v první polovině června, čeká mě písemná zkouška, pak praktická – tj. vaření ve dvou dnech  hlavní chod menu pro 4 osoby, druhý den bude vaření pro školní jídelnu pro 15 osob, a závěr je ústní. Moc se na to těším a pak budu mít právo nejen nosit rondon, ale hlavně vařit jako profík pro mlsné jazýčky, které doufám uspokojím a po konzumaci mých pokrmů budou mít v bříšku jako v pokojíčku a budou se rádi vracet.