Pavlovské vrchy (Pálava) jsou vápencovým pohořím, které se táhne na samém jihu Moravy v blízkosti řeky Dyje mezi Mikulovem a Dolními Věstonicemi. Tvoří dominantu kraje vinohradů, úrodných polí, strmých skal, stepních strání a lužních lesů. Tato část jižní Moravy střeží dávná tajemství lovců mamutů, Keltů i zapomenuté osudy vojáků X. římské legie, kteří tu podle legendy začali s pěstováním vinné révy.

Třídenní pobyt v malebném koutu naší země jsme zakončili návštěvou Sirotčího hrádku a Dívčích hradů.

Z vesnice Klentnice jsme se vydali po nenáročné trase na vrchol Stolové hory, kde se nachází romantická zřícenina Sirotčího hrádku. Původně gotický hrad byl vybudován na dvou vápencových skaliscích na přelomu 13. a 14. století a v roce 1645 vypálen a rozbořen Švédy. Skalní průrvou jsme se dostali na pozůstatky hradu, do míst dalekých výhledů na Pálavu. Měli jsme tak trochu smůlu, v ranním oparu nebyly vidět tři přehradní nádrže na řece Dyji  - vodní dílo Nové Mlýny.

Od boží muky v Pavlově jsme stoupali lesní cestou na Děvín, nejvyšší bod Pavlovských vrchů. Les byl jako barevný koberec a sluneční paprsky umocňovaly krásu právě kvetoucích rostlin. Dívčí hrady (také Děvičky) dostaly jméno podle staré pověsti, podle níž byly do hradeb zazdívány panny, aby byl hrad nedobytný. Nejstarší písemná zmínka o hradu je z roku 1222. V roce 1645 byl hrad vyrabován a podpálen Švédy a od roku 1744 se stal požární hláskou. Definitivně byl opuštěn začátkem 19. století. Od hradu jsou krásné výhledy na vinařskou vesnici Pavlov a Novomlýnské nádrže.

V lidové písni se zpívá: „Ta jižní Morava je jistě krásná zem, osázená vinohradem“. A je to pravda, to mi věřte. Na Pálavě jsme nebyli poprvé a snad se zase někdy vrátíme.