Pražské povstání jsem jako každý rok šel slavit v páteční poledne, před budovu Českého rozhlasu. Přišel jsem včas a zaujal nísto mezi prázdnými sedadly, pro pamětníky. Žijících pamětníků bylo letos asi jen pět! Hned mi jako pamětníkovi nabídli sladkou kávu.
V době povstání (1945) mi byly už tři měsíce, vše znám jen z vyprávění rodičů. Hitlerova válka už byla prohraná, spojenci byli až u Berlína. Smysluplnost pražského povstání se pak dlouho diskutovala, prý bylo zbytečné, Češi prý chtěli honem dokazovat své „válečné hrdinství.“
K oslavě hrála vojenská hudba, slavnostní projevy měli premiér Sobotka (v demisi), ministr kultury Herman (dříve katolík), a uherská pražská primátorka (řečená Frnda). V důstojných projevech zdůrazňovali význam právě tohoto povstání. Zde u rozhlasu prý padlo 90 Čechů! Německý ustupující generál záložní německé armády Schörner ustupoval přes Prahu, směrem k Američanům. Prý chtěl rozstřílet Karlův most, Malou Stranu a Hradčany. Měl armádu odpočatou, skvěle zásobenou a bojechtivou. Mohl prý protáhnout konec války až o 14 dnů! Tohle mu prý ale povstání znemožnilo.
Po slavnostních projevech a hymnu zpívajících Sokolech (teď už ji nikdo neumí) se vládci republiky vydali mezi publikum. Premiér Sobotka, prý teď v demisi, poskytl inteview jen jedné asijské reportérce, zaměstnané v České televizi. Byl jsem od něj asi metr, moc mu rozumět nebylo. Nestačil jsem se ho zeptat, kdo to tu, v tuto minutu, vlastně vládne?
Katolický ministr kultury měl lepší a slyšitelnější projev. Mluvil jenom optimisticky, nezadrhával se a ani nervózně nemrkal. Rozešli jsme se.
V budově rozhlasu byla připravená menší recepce. Nalili mi „červenéhovínka“, přidali chlebíček a dortík. Povznesen vlastenecky jsem se vrátil domů.
Pošlete odkaz na tento článek
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %