Tohle vyprávění není o mně, ale je to příběh z mé rodiny, není vymyšlený. Začal už dávno, už koncem osmdesátých let minulého století. (To zní hrozně, když si uvědomím, že já se narodila v jeho první polovině).
Tenkrát byl jeho protagonista, říkejme mu třeba Míra, na vojně v jednom lázeňském městě a seznámil se tam s dívkou, hezkou blondýnkou, které dáme v příběhu jméno Dana. Láska jako trám, slovy písně…“chodili spolu z čisté lásky“. Dana už byla i v rodině Míry na dovolené, Mírovi rodiče navštěvovali rodinu Dany. Ta láska ale po roce nezůstala bez následků, nikdo v tom však neviděl žádnou katastrofu, naopak všichni se těšili na tušeného dalšího člena rodiny. A pochopitelně se začala plánovat svatba. Jenže...
...Dana si z ničeho nic postavila hlavu, že se vdávat nebude, že Míru nechce, že chce být svobodnou matkou, odmítla komukoliv sdělit důvod svého rozhodnutí, s Mírou odmítla jakýkoliv kontakt, nekomunikovala s nikým z jeho rodiny, ale ani s tou svojí o tom nechtěla mluvit, nic vysvětlovat, prostě trvala na svém.
Pro Míru to byla hrozná rána, měl Danu moc rád a na svého potomka se těšil, s Danou ale prostě nehnul, ta se zkrátka zaťala a ne a ne a ne…… Tak jen čekal a doufal, že až se narodí jejich dítě, tak Dana změní názor. Ne, nezměnila. Narodila se jim dcerka Katka, Míra ji však viděl jen jednou, když jel na úřad potvrdit své otcovství. Přes všechny snahy obou rodin urovnat vztah obou mladých lidí, odmítala Dana veškeré diskuze o tom a navíc odmítala i styk s Mírou a jeho rodinou. V důsledku toho ji začal Míra podezírat, že si našla někoho jiného, s kým chce žít. Rozčarován a zklamaný odešel do civilu, vrátil se domů a dál čekal, jestli se přece jen Dana nerozmyslí. Nerozmyslela, spíš naopak, odmítala jakýkoliv kontakt, návštěvu, prostě Míru i jeho rodinu úplně odstřihla od sebe i od malé Katky. Výbavičku pro malou od Míry a jeho rodičů sice přijala, při jejich návštěvě u ní ale děvčátko ukázala jen ze dveří pokoje do chodby, kde nechala návštěvu stát.
Byla to návštěva na dlouhá léta poslední. Časem se k Mírovi od jeho kamaráda z vojny, který se oženil s Daninou kamarádkou, donesly zprávy, že Dana žije s vedoucím obchodu, ve kterém dříve pracovala, a spolu vychovávají malou Katku.
Míra přestal čekat na zázrak, našel si partnerku, pořídili si spolu dvě dcerky – Zlatku a Lenku, a protože mu bylo řečeno, že Katka vůbec netuší, že Danin partner není jejím otcem, nechtěl Míra té malé a vlastně ani Daně komplikovat život vnucováním svých návštěv. Výživné pro Katku posílal pravidelně, nikdy už ji ale neviděl a stesk po ní mu pomáhaly zahánět jeho dvě další dcerky.
Pokračování příště
Pošlete odkaz na tento článek
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %