K tématu o domácím šití jsem dnes ukradla kapitolku z knížky Kdo hledá, nenajde. Není to plagiát! Je to z mého zatím nevydaného románu. Kurzívou jsou myšlenky dcery - maminky Matěje.

V časopise mě upoutal návod na ušití batůžku z nepotřebných riflí. Docela dobrý nápad! Irenka bečela, že se jí ten její batůžek rozpadl, a pro mne by to opravdu byl výdaj navíc. Vyhledám ve skříni jedny vyřazené rifle.

Nikde nikdo. Svítí se jen v ložnici. A slyším Irenin smích. Roztáhnutý šicí stroj, všude samé nitě, co se tady vyrábí? Irča se natřásá s novým baťůžkem na zádech. Mámin výrobek? No teda? Ta naše mamina je ale šikovná! Ten batoh se jí povedl. Slíbila, že ušije takový i pro mne. Irena se rozčilovala, že už vyrostla z toho, abychom nosily stejné věci, ale mamka ji uklidnila, že úplně stejný nebude. Už jsem na něj našla rifle, které mi máma několikrát zašívala na kolenou. Prý, že jsem horší než kluk. Asi to bude fakt. Sukně a šatičky, to pro mě být nemusí. Špatně by se v nich jezdilo na kole! Na výchovný koncert nás úča donutila přijít v sukni. Páni, já myslela, že půjdu kanálama. Před příštím koncertem si radši vymyslím nevolnost!!! A máma se rozplývá, že se těší, až půjdeme do tanečních a našije nám šatičky. To zrovna!!! Jen přes mou mrtvolu!