Na druhý břeh Vltavy
ilustrační foto: pixabay.com

Musel jsem se vydat až na Smíchov, na  křižovatku Anděl. Ta je teď rušnější a živější než Václavské náměstí.

Čekal jsem na tramvajové stanici. U ní stál dieslový náklaďák a foukal mi výfukové plyny přímo do obličeje. Otočil jsem se a pohlédl dolů, k chodníku. Tam stála „liliputka“, žena vysoká asi 60 centimetrů. O takových jsme říkávali, že mají zadek a hned paty! Náklaďák odjel, a tak jsem se zahleděl opačně. Neměl jsem! Také tam stála zrůdička, asi o 10 centimetrů vyšší. Zadeček ale měla široký asi metr a půl! Takhle znetvořené pražské obyvatelstvo tu nikdy nebydlelo! Rodili se tu mladí, zdraví a krásní lidé! Odkud a kdo je sem do Prahy transportuje, mi není známo.

Posedávající žebrák nebyl příliš obdarováván pražskými bělochy. Kolemjdoucí bohatí pražští černoši mu české peníze jenom sypali!

V trávě se povaloval propuštěný trestanec a štěstím si hlasitě pozpěvoval vězeňskou píseň. Místo refrénu vykřikoval Kajínku, Kajínku! Tohoto vězně za pár dnů propustí prezident Zeman, společně s ministrem financí Babišem.

Opodál v trávě polehával mladý vězeňský dorost. Jedna pohlednější kriminálnice si ke mně přiběhla pro cigaretu. Měla punčochy sešité z punčochových záplat. Nevím, zda je to móda vězeňská nebo pařížská? Dělal jsem hluchého a cigáro jí nedal. Nabízela by mi třeba i další služby.

Tramvaj dlouho nepřijížděla a stanice byla plná čekajících. Ta ani přijet nemohla, na předešlé stanici vzplanula a shořela. Tramvaj za ní se musela s ní spojit a tlačit ji před sebou.

Pro cigáro si ke mně došel zjevný trestanec. Dal jsem mu tu americkou, o tři koruny dražší, než jsou české. Slovo dalo slovo, a tak jsme dali řeč. Moc si chválil německé věznice. Odseděl si tam tři roky. Naučil se tam dobře němčinu, vyvářeli mu dobře a odnaučli ho fetovat. Hned by se tam zase vrátil! V Praze marně hledá práci, trestní rejstřík prý nemá čistý, a ten ještě stojí na poště 100 korun! Měl už jen tu poslední stokorunu, s tou chtěl odjet do ubytovny v Plzni. Ještě si pak něco koupit k jídlu. Jak mu to vyšlo, už nevím.

Zrovna dneska, v dnešní májový den jsem se musel setkat s tolika smutnými příběhy.        

 

                                

 

 

 

  

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
6 komentářů
Ivan Petroušek
Nevím jakým "řízením",ale opravdu úplně náhodou,aniž jsem si přečetl příspěvky, jsem zvolil Nekvasilův Na druhý břeh Vltavy.Určitě nebudu číst jeho další,tento mi úplně stačil k posouzení jeho lidské "úrovně". Pane Nekvasile,je mi vás opravdu líto,vy sám jste v podstatě velmi postiženým,souhlasím se všemi,kdo vašim nesmyslům nevěří,nemají ani hlavu,ani patu,navíc v nich spousta údajů vůbec nesouhlasí. A vaše velmi nejapné urážky postižených? Je mi za vás stydno,že jste si dovolil něco takového na našem portálu i60 zveřejnit. Sice opravdu asi nikdo není dokonalým,ale tohle je skutečně mimo jakoukoli slušnost.
Jarmila Komberec Jakubcová
Jak čtu, tak jsou i lidé na íčku, kteří vám pane Miloši vaše příběhy věří. K tomu jen "no coment".Urážel a zesměšňovat postižené lidi vypovídá co jste za člověka.Jen nešťastní a zlí lidé vidí všude zlo a špatnost.Já vašemu příběhu nevěřím, nelíbí se mi jak urážíte postižené. Některé vaše dřívější články byly občas i humorné, ale za dnešní máte u mně minus 1 hvězdička.
Jitka Hašková
Ty příhody jsou blbosti. Urážení handicapovaných lidí, navíc výmysly. Na Smíchově u Anděla je pěší zóna, jezdí jenom MHD, není žádný trávník ani tam nejezdí žádné náklaďáky ani kamiony, několik let už tam hlídá policie, takže tam žádní nepřizpůsobiví nejsou a večer se nemusíte bát okradení. Žiji na Smíchově od roku 1953 a znám dobře celý vývoj kolem křižovatky u Anděla.
Hana Rypáčková
Mně to připadá všechno na jedno brdo. To už není ani humor. Představuji si nevrlého dědka, který všechno vidí černě a všechno mu vadí. Libuje si v negativech. A to mělo asi vyjít v měsíci máji, kdy jaro probouzí nové životy a lidé jsou plni naděje.
Marcela Pivcová
Pane Nekvasile, pochybuji, zda s Vaším svérázným pseudohumorem mohou čtenáři souhlasit. Uvědomujete si vůbec, že Váš dnešní příspěvek je hrubou urážkou všech handicapovaných lidí? Jaké emoce asi Váš rádobyhumorný slepenec vyvolá v handicapovaném člověku, který si jej přečte? Myslíte snad, že Vaše snad představy, které nejsou adresovány žádné konkrétní osobě, vezmou s nadsázkou? Napíšete-li třeba o hlupácích z venkova, nemusí se ti, kteří smýšlejí jinak, za ně považovat. Tady však napadáte Vy, zřejmě krásný a zdravý, lidi, kteří za svůj handicap nemohou. K Vašemu příspěvku neexistuje omluva. Já se jen omlouvám jiným čtenářům za značně rozhořčená slova.
Jana Šenbergerová
Ráda čtu vaše "příběhy ze života", jen mi občas (právě dnes), vadí degradující způsob, jakým popisujete a hodnotíte jiné lidi. Kdyby šlo evidentně o uměleckou nadsázku, bylo by to snad trochu méně mimo mísu.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše