Musel jsem se vydat až na Smíchov, na křižovatku Anděl. Ta je teď rušnější a živější než Václavské náměstí.
Čekal jsem na tramvajové stanici. U ní stál dieslový náklaďák a foukal mi výfukové plyny přímo do obličeje. Otočil jsem se a pohlédl dolů, k chodníku. Tam stála „liliputka“, žena vysoká asi 60 centimetrů. O takových jsme říkávali, že mají zadek a hned paty! Náklaďák odjel, a tak jsem se zahleděl opačně. Neměl jsem! Také tam stála zrůdička, asi o 10 centimetrů vyšší. Zadeček ale měla široký asi metr a půl! Takhle znetvořené pražské obyvatelstvo tu nikdy nebydlelo! Rodili se tu mladí, zdraví a krásní lidé! Odkud a kdo je sem do Prahy transportuje, mi není známo.
Posedávající žebrák nebyl příliš obdarováván pražskými bělochy. Kolemjdoucí bohatí pražští černoši mu české peníze jenom sypali!
V trávě se povaloval propuštěný trestanec a štěstím si hlasitě pozpěvoval vězeňskou píseň. Místo refrénu vykřikoval Kajínku, Kajínku! Tohoto vězně za pár dnů propustí prezident Zeman, společně s ministrem financí Babišem.
Opodál v trávě polehával mladý vězeňský dorost. Jedna pohlednější kriminálnice si ke mně přiběhla pro cigaretu. Měla punčochy sešité z punčochových záplat. Nevím, zda je to móda vězeňská nebo pařížská? Dělal jsem hluchého a cigáro jí nedal. Nabízela by mi třeba i další služby.
Tramvaj dlouho nepřijížděla a stanice byla plná čekajících. Ta ani přijet nemohla, na předešlé stanici vzplanula a shořela. Tramvaj za ní se musela s ní spojit a tlačit ji před sebou.
Pro cigáro si ke mně došel zjevný trestanec. Dal jsem mu tu americkou, o tři koruny dražší, než jsou české. Slovo dalo slovo, a tak jsme dali řeč. Moc si chválil německé věznice. Odseděl si tam tři roky. Naučil se tam dobře němčinu, vyvářeli mu dobře a odnaučli ho fetovat. Hned by se tam zase vrátil! V Praze marně hledá práci, trestní rejstřík prý nemá čistý, a ten ještě stojí na poště 100 korun! Měl už jen tu poslední stokorunu, s tou chtěl odjet do ubytovny v Plzni. Ještě si pak něco koupit k jídlu. Jak mu to vyšlo, už nevím.
Zrovna dneska, v dnešní májový den jsem se musel setkat s tolika smutnými příběhy.
Pošlete odkaz na tento článek
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %