Bolel mě horní zub. Hodně. V ústech jsem cítila hořko. Hnis, říkala jsem si. Zubní lékař usoudil, že zub již nelze déle zachraňovat, a k mé velké úlevě se rozhodl ho vytrhnout. Když byl zub venku, zavolal pan doktor s údivem sestru, ať se jde podívat, že tohle ještě v životě neviděl. „Tohle“ bylo množství hnisu, který mi z dásně vytekl. Rána po zubu se zahojila, hnis mi ale zůstal v dutinách, které mě bolely.
Nezbylo, než navštívit ordinaci ORL a nechat si udělat punkci. Z dětství jsem si od maminky pamatovala, že je to záležitost velmi nepříjemná a bolestivá. Sympatická paní doktorka udělala, co bylo potřeba. Bylo mi úplně jedno, co se mnou provádí – byla jsem ráda, že mě zbaví bolesti, a proto jsem vše trpělivě snášela. Kromě toho nejsem ráda u lékařů za sraba.
Punkcí jsem absolvovala celkem sedm. Asi po čtvrté nebo páté mi paní doktorka řekla: „Já vás pozvu na kafe…“. Pozvání jsem s překvapením přijala. Za několik dní jsme se sešly v kavárně v centru města a nebylo to naše setkání poslední. Zjistily jsme, že si máme o čem povídat, že je nám spolu dobře. O několik let starší paní doktorka mi nabídla tykání. Začaly jsme se scházet na večeři po jejích odpoledních ordinačních hodinách v místě její ordinace a mého bydliště v čínské restauraci. Když jsme zjistily, že tam dělají nejlepší lasagne v Praze, neměly jsme důvod místo svých setkávání měnit. Jen jsme někdy zašly za kulturou nebo se navštívily doma.
Po nějaké době naší známosti mi paní doktorka Lída řekla, že si zpočátku myslela, že jsem jako Eulálie Čubíková. To se mnou ale nic neudělalo, protože knihu Zvonokosy, v níž, jak mi řekla, daná nesympatická osoba vystupuje, jsem nikdy nečetla. (Kdysi jsem ji vzala v knihovně náhodou do ruky a usoudila jsem, že to nebude nic pro mne.) Lída prý ze mne měla respekt, připadala jsem jí vážná a nepřístupná (říká se, že my introverti někdy působíme namyšleně - a přitom je to ostych.). Jako důvod svého pozvání uvedla, že jsem byla největší hrdina, jakého tam kdy měla.
Je to už téměř dvacet let. Lída je zgruntu hodná ženská, veselá, optimistická, společenská, ochotná vrhnout se do každého dobrodružství. Jsem moc ráda, že si mě vybrala za kamarádku. Dvě hodiny povídání s ní jsou pro mě balzám na duši, báječná forma duševní hygieny. Je skvělé, že ona to cítí stejně.
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
