Někteří z vás už mě znají a vědí, že jsem důchodkyně pokročilého věku, která už moc nevyráží do světa a jejíž koníčky a zájmy se smrskly na pejska, jídlo a televizi. To poslední je nutné k tomu, abych se aspoň něco o světě dozvěděla a mohla přes obrazovku i trochu cestovat. Také mi lépe ubíhá čas, protože pokud je venku velké vedro, nemůžu vycházet já, ani pejsek. Jíst od rána do večera také nejde, protože brzy není co. Doplňovat často nějaké zásoby za málo peněz není možné, a tak otvírám lednici docela marně. No co, alespoň netloustnu.

A tak sedím v křesle, pejska na klíně  a zírám  na tu svoji útěchu stáří, televizi. V poslední době ale už to není skoro možné. Jakmile totiž televizi otevřu, vykoukne na mne zelená příšera jménem Alza, zaskřehotá její nepříjemný hlas a já i pejsek se lekneme.  Pejsek se dá do štěkání a pokouší se příšeru zahnat a já honem začínám přepínat program. Příšera je ale rychlejší. Na každém programu řádí. Zacpávám si uši, protože ten její hlas je opravdu hrozný. Když se mi konečně podaří najít nějaký program a zaposlouchám se do děje, program se přeruší a opět na mě křičí ten zelený skrček.

Někdy mám chuť po něm něco hodit, ale rozbila bych si televizi.

Nejsem ani schopná zjistit, co mi ten skřet nabízí za zboží, ale vím, že stejně  bych si od něj nedokázala nic koupit. Čekám každý den, kdy z obrazovky konečně zmizí, ale on si bere plavky a něco mi vnucuje. Je nezničitelný. 

A tak sedím v křesle a bojím se televizi otevřít. Moje stáří se stává zase smutnějším a smutnějším. Nevíte někdo, jak se té příšery zbavit ?