Mám ráda rána v jakékoliv podobě, v létě, v zimě. Rána, kdy je ještě hlava po večerním flámu v mlžném oparu. Rána, kdy po probdělé noci plné starostí přichází vysvobození a noční můry se rozplynou v tichu a vůni uvařené kávy. Rána, kdy se jen tak vyspalá bezstarostně probudím a v tom klidu cítím optimismus nového dne. Cítím ho skoro pokaždé, a proto se už večer na další nové ráno těším.
Kdyby se sestavil žebříček TOP rán, na prvních místech by byla ta lesní. Ticho, teplé vlhko a první sluneční paprsky rozrážející větve stromů. Snad jen kostel může mít atmosféru takového klidu a pokory. A jako přídavek má les navíc ještě život. Pocit, kdy na tváři pohoda vykouzlí úsměv, ačkoliv je teprve chvíli po svítání. Pocit, kdy všechny křivdy světa odvál lehký voňavý vánek, který se prodral mlázím až k vám. Pocit, že všechno živé se právě probouzí tam, kde vaše nohy tiše promáčknou stopu do jehličí a ta se vzápětí zacelí, jako když do vlažného pudinku uděláte lžící pomíjející brázdu.
V ruce košík, v košíku nožík a na očích brýle – to jsou nepostradatelné atributy takového rána, kdy se do lesa nejdete jen kochat, ale jdete se potěšit plným košem hub. V kapse mobil jako bezpečnostní pojistku pro případ dezorientace nebo náhlého ohrožení lesní zvěří. Víra v to, že rostou a že nebudete muset houby pracně hledat, ale že je budete bezpracně nacházet.
Mám svá místa. V trávě ryzce, v jehličí pravé hřiby a žluté klouzky, v listí lesklé hlavičky sametových pančáků a v habrech krásné červené hlavy vzhledem i chutí nepřekonatelných křemenáčů. I růžovky sbírám. Ale ty musí být opravdu růžové a akorát tak velké, abych měla jistotu, že se příště zase ve zdraví vrátím.
Každý rok chodím na ta samá místa a na ten samý okruh. A každý rok mě stále les překvapuje něčím novým. Čerstvými polomy, novými hromadami uklizeného chrastí, neprůchodnými křovisky, kde ještě vloni bylo jen pár pružných proutků, vyjetými kolejemi traktorů v místech, kde není žádná přístupová cesta a ten stroj si sem sedl pravděpodobně z nebe, novými mechovými ostrůvky, kde s nadějí hledám lesknoucí se vlhké kloboučky hub, pro které biologové vymysleli novou říši - fungi, protože bez životadárného chlorofylu jim do říše rostlin nezapadají.
A protože se kloboučky lesknou a houby nacházím, košík se mi plní radostí. Hned na místě nožičky očistím a ani náhodou nezanechám stopu po nálezu, aby mi nikdo „nepytlačil“ v revíru, protože pozítří přijdu na to místo zas. Pod nohama mi praskají větve, nad hlavou tluče datel a tu a tam vyruším srnu nebo daňka. Pokud se vyrušit nedají a já je mohu v klidu pozorovat, jsou to pravděpodobně „ti ochočení pitomci z obory“, jak říká místní hajný.
Ten ranní les není jako kostel. Ten je jako chrám. Majestátný a současně uklidňující. S vysokou klenbou a se zvony špiček ohýbajících se smrků, borovic a modřínů. S tóny varhan, na které hrají kukačky, datlové a sojky. S chvilkami absolutního ticha, které dovolí myslet na to, že lesní ráno je TOP mezi všemi rány světa.
Pošlete odkaz na tento článek
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Nejsme pravděpodobně ti nejtypičtější senioři. Já i manžel jsme…
Ráno jsem nikam nespěchala. Přede mnou byla neděle a mě čekal…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %